Napravený [IwaOi]

2.

Ahoj!!
Dnes budu hodná, tak si užijte díl navíc 😊😊 další díl zase v pondělí 😊

Věděl jsem, že to nebude tak lehké, ale nečekal jsem, že se mnou i po takové době nebude chtít mluvit. Hrozně mě to mrzelo. Chtělo se mi brečet, Takao ke mně přiběhl a objal mě. Omluvil se mi, i když neměl za co. Jen se mě zastal. Jeho objetí jsem přijal a vylil si rovnou i své srdce. Poté jsem zaplatil účet a šel na hřbitov. Ano, stále jsem navštěvoval Akashiho hrob. To místo mě uklidňovalo. Celkem ironické, vím, ale jako by tam byl Akashi pořád se mnou. I jemu jsem vylil své srdce a povyprávěl mu o tom, jak se mají ostatní. Poté jsem šel domů, kde jsem bydlel bohužel sám. Opět jsem začal vzpomínat. 

Flashback:

,,Ty hajzle, doufám, že jsi se sebou spokojený, už s tebou nechci nic mít a k mému domu se ani nepřiblížíš. Nikdy bych to do tebe neřekl. Ale dám ti něco na rozloučenou, abys na tenhle den nikdy nezapomněl a neustále ti připomínal, jak si ztratil nejlepšího přítele, to jsi totiž pro mě byl." 

Ucítil jsem jeho rty na těch mých. Byl by to krásný pocit za jiných okolností. Měl slzy v očích a chystal se na odchod. Chytil jsem ho za ruku a zastavil ho. Nemohl jsem ho nechat odejít.

,,Oikawo, počkej, o co tady jde?" 

,,O tu vaši hloupou sázku. Zklamal si mě. Ani nevíš, co jsi pro mě znamenal, ale to už je teď jedno, už nikdy se to nedozvíš." 

,,Já, promiň nikdy jsem nechtěl. Chtěl jsem ti o tom říct...tolikrát...ale nikdy jsem se neodvážil, protože jsem se bál, že bys mě začal nenávidět..."

,,Ano, máš pravdu...měl jsi mi to říct, nezačal bych tě nenávidět, to jsem začal až teď. Už je pozdě Iwa-chan, už nejsme přátelé. Nepřeji si, abys na mě mluvil, jen když se to bude týkat volejbalu. Sbohem." 

Pustil jsem jeho ruku a nechal ho odejít. Opřel jsem se o stěnu a sjel po ní až dolů. Byl jsem jako smyslů zbavený. Tolik ostří, které do mě bodalo do celého těla, tolik neviditelných rukou, jimiž mě někdo dusil...

Konec flashbacku

Cítil jsem to co tenkrát. Věřím, že ani já jsem mu nebyl lhostejný. Za to teď jsem, když mě nechce ani  vyslechnout a nevydrží se mnou déle než pět minut. 

Pokračování příště...