Napravený [IwaOi]

11.

Ahoj!!

Anzai
Iwaizumi

Když se stmívalo, šel jsem jej doprovodit domů. Já se musel ještě zastavit na stanici a dodělat nějaké podklady. Nakonec jsem skončil u Anzaie a Shinjiho, kde jsem jim rovnou řekl, jak na tom teď jsem s Oikawou. Měli z toho radost, ale mě na tom přišlo stále něco podezřelého. 

Poté mě napadlo, co když se mi chce jen pomstít? Nebuď směšný Iwaizumi, kdyby se ti chtěl pomstít, určitě by nečekal s pomstou sedm let, nemyslíš? Jo vážně to znělo hloupě i v mých myšlenkách, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Už jsem nad tím dál nepřemýšlel a raději si šel lehnout. 

----------------

Druhý den ráno:

,,Vidím, že jsi toho zrovna moc nenaspal. Jestli se o vikendu stavíte u Takaa, můžu ti ho trochu proklepnout."

,,Mohl bys, i když bych rád věřil, že nemá žádné vedlejší postranní úmysly, pořád mám menší podezření. Neříkám, že bych si nezasloužil, aby se mi pomstil..."

,,Nezasloužil. Byla to jen hloupá chyba a ty ses chtěl omluvit několikrát. To že tě nenechal on, neznamená, že ti může záměrně zlomit srdce."

,,Asi máš pravdu." 

,,No tak teď se trochu uprav, vyrážíme do práce." 

Usmál se na mě a rozcuchal mi vlasy. I když byl nevlastní, vždy jsem ho považoval za vlastního. Dal bych za něj život. Poslechl jsem ho a trochu jsem se upravil. Vypadal jsem jako zombie. Ach Oikawo, co to se mnou děláš, ptal jsem se sám sebe. Když jsem se vrátil na snídani, Anzai se mi začal smát. Zakroutil jsem očima a pustil se do snídaně, když v tom mi zabrněl mobil. Pohlédl jsem na display...napsal mi Oikawa. Chtěl se sejít, ale já musel do práce. Rychle jsem mu odepsal. 

,,Bráško? Už jsem ti někdy říkal, že jsi roztomilý, když se červenáš?" 

,,Anzaii, nech toho. Rychle se najez, ať nepřijdem pozdě." 

,,Bráško, lituji tě. Dnes ti to nebude utíkat, když se těšíš na svou lásku." 

,,No a už vůbec  ne, když budu celou dobu poslouchat, jak si ze mě utahuješ." 

,,No dobře, na chvíli toho nechám. Copak ti vůbec naspsal?"

,,Jestli bychom se mohli sejít. tak jsem mu napsal, že jedině po práci, jestli tě zajímá i tohle." 

,,Hmm...zajímavé."

,,Vážně...už toho nech." řekl jsem a chystal se k odchodu. 

Pokračování příště...