Dopis bez písmen /Housetrix/

6

Kráčel jsem vedle Radka a Štěpána s hlavou sklopenou a  kapucí staženou do obličeje. Nevnímal jsem, prostě sem šel. Potom, co jsem se uklidnil jsem souhlasil s výpravou na pitíčka. Štěpán mi to rozmlouval a říkal jestli nechci tak nemusíme nikam. Stojím vlastně jdu směrem ke klubu tak jak si asi myslíte, že moje přemlouvání o tom, že půjdeme asi dopadlo. Stále jsem měl ale hodně špatný pocit, že se něco stane, moje velmi oblíbená paranoia. 

Došli jsem podle kluků do nejlepšího baru ve městě. Neustále jsem se rozhlížel zatímco kluci automaticky došli k baru a objednali si pití. Šel jsem za nimi se stále větší nervozitou. Než jsem se k nim přes všechny hlavy dostal, měli v sobě už třetího panáka. Jak. Štěpánovi bude z chlastu asi hodně blbě. Radka jsem jíst viděl, ale jeho ne. Ajeje.

S velkou neochotou jsem si řekl o jednoho panáka a s ještě s větším odporem jsem zlatavou tekutinu panáknul. Nechtěl jsem před nimi vypadat jak největší chuděra. I když. Moc to nedává smysl. To je jedno. Koukám, že mi i ten jeden podělanej panák Jacka začíná lézt na mozek.

Zůstal jsem sedět u baru, zatímco kluci si po pátém panáku řekli, že by byla sranda jít tancovat. Sledoval jsem je, jak se kroutí na parketu a občas se musel uchechtnout. Štěpán s Radkem vypadají pod vlivem fakt vtipně. Znovu jsem si usrkl své coly a nechal se myšlenkami odvést od hudby. Přemýšlím. Furt a stále. Jedno a to samé dokola nekonečná smyčka. Co když tu je. Tohle je teď můj největší strach, že mě znovu najde. Co by se stalo potom? Měl bych ho nahlásit? Ne, ne, ne. Proč?

Můj tok zoufalých myšlenek přerušila sprška piva, která na mě dopadla. ,,To si děláte prdel!?" mírně jsem vyjekl a hledal viníka. Pár lidí se na mně otočilo, ale nezahlédl jsem nikoho, kdo by moji sprchu způsobil.

Vzal jsem peněženku, barmanovi hodil stovku na pult a vydal se najít záchody. Docela sranda. Po pár minutách jsem je našel a modlil se, aby byly v alespoň v nějakém normálním stavu. Byl jsem tu sám takže výhra pro mě, alespoň si můžu zanadávat.

Tričko jsem si přetáhl přes hlavu, abych ho mohl alespoň trošku vyždímat od piva, což se mi nakonec částečně povedlo. Z rukou jsem pivo setřel ubrousky a opřel se o umyvadlo. Zavřel jsem oči a zhluboka jsem se nadechl. Potřeboval jsem vypnout, chvilku nevnímat nic, být chvilku šťastný. Tak moc jsem chtěl, ale nedokázal jsem se osvobodit od toho pocitu, že jste k ničemu. Že vy jste vlastně sami ve svém životě svojí vlastní chybou. Ten pocit psychicky tak moc bolí.

Oči jsem stále neotevřel i po vrznutí dveří. Čekal jsem prostě, že dotyčný bude pokračovat ve své výpravě na záchod, ale ne. Dotyčný se zastavil a chvilku stál a pak jsem jen slyšel zasuštění a kroky mířící ke mě.

Po zádech mi přeběhl mráz a celý jsem se napl, když jsem uslyšel jak mi dotyčný zašeptal do ucha ,,ahoj Jakube."

Otevřel jsem oči a automaticky od Teodora vystartoval. Narazil jsem do zdi za mnou. Začal jsem se klepat, zatímco on se pomalu přibližoval. Nechtěl jsem to zažít znovu. Ten hnusnej pocit nenene.

,,Docela jsi mi ulehčil práci, když jsi si sundal tričko, těšil si se?" zašeptal mi slizce do ucha. Nahlas jsem polkl a nevydal ze sebe ani hlásku. Chytl mě pod krkem a já automaticky vystřelil ruce ke krku a snažil se povolit stisk. ,,Myslel jsi si, že mi zdrhneš?" pronesl mi naštvaně do ucha a hodil se mnou do jedné z otevřených kabinek. Nemohl jsem nikam. Za mnou stěna, předemnou Teodor. Byl jsem v pasti.

Zabouchl za sebou dveře a zamkl. Nečekaně. Snažil jsem se splynout se zdí, nebýt, avšak stále jsem tam byl. Vyděšený v klubu na záchodech s člověkem, do kterého jsem se zamiloval, ale on ne. Laciná děvka. A stejné to bylo i teď. Byl jsem prostě děvka. Nic víc.

Začal mě hrubě líbat. Snažil jsem se odtáhnout, ale logicky, nebylo kam. Byl jsem namáčknutý na stěnu a marně jsem plácal rukami, abych se vyprostil z toho hnusného sevření. Bez výsledku. Jenom jsem ho svými pokusy utéct více naštval a on mi kopl do břicha. 

Předklonil jsem se a zaúpěl. Na to on ihned zareagoval a hrubě mě vzal opět pod krkem. ,,Budeš držet hubu jinak to odnesou ti dva idioti, co s tebou přišli," zasyčel mi do ucha a já zkoprněl. Jim se nic nesmí stát. Nesmí. Nepatrně jsem kývl. Přetočil mě čelem ke zdi a držel za mě za krkem. Nemohl jsem nic. Měl až moc velkou sílu a já byl až moc velký slaboch proti němu bojovat. Nahmatal mi pásek u kalhot, který následně jednoduše vyvlékl ze skoby a mé džíny se mi sesunuly ke kolenům. 

Nedokázal jsem se bránit. Musím ochránit kluky. V hlavě mi pobíhala splašeně pouze tato myšlenka. Musím. Opět do mě na jeden příraz přirazil a já vyhrkl slzy. Bolelo to. Všechny ty vzpomínky, pocity šílenství a směsice zoufalství se vracely s ještě větší intenzitou. Neměl jsem pojem o čase. Nevěděl jsem. Po pár dalších přírazech se do mně udělal a ještě do mě kopl. Proč? Co jsem udělal jemu špatně? Sesunul jsem se k zemi. Pohledem jsem hypnotizoval podlahu. Přitáhl si mě znovu k sobě tak, že mi opět vzal pod krkem. ,,Nemysli si, že to je naposledy," zašeptal mi do ucha a švíkl se mnou o stěnu kabinky. Viděl jsem jak odchází. Mnou však projel ještě větší strach. Není to naposledy. Rozklepal jsem se a rozbrečel jsem se naplno. Proč se sebou takhle nechám zametat, co jsem udělal, proč jsem takový. Mám v hlavě strašný zmatek. 

Pomalu jsem se zvedl. Bolelo to. Moc. Natáhl jsem si zpět džíny a smradlavé tričko přehodil přes hlavu. Vyšel jsem ze záchodů a následně i z klubu. Nevěděl jsem co mám dělat. Byl jsem zmatený bál jsem se, bál jsem se sám sebe. Při chůzi jsem se zasekával a při jakémkoliv šumu jsem se lekl a otočil. Měl jsem Štěpánovo náhradní klíče, které mi dal. Došel jsem "domů" a zamířil do koupelny, kde jsem se zamkl a po dveřích se svezl na zem.

Hehehe budu švině...mám otázku na vás. Jak byste chtěli, aby příběh skočil? Dobře/špatně? Dlouho konec nebude, jen chci vědět jak mám příběh navádět díky <3. Btw nahoře je podle mě nejvíc cute momentka co se mi za posledních pár dní povedla najít, cutky dvě :3