Měsíc s hokejistou

4.kapitola

Den 1

Ode dneška se to počítá jako první den, fakt super.

Vyhrabala jsem se z postele a sešla schody do kuchyně. Měla jsem obrovskej hlad, protože jsem přeci jen vynechala večeři plnou éček.

Jakub stál jen v trenkách u sporáku a něco kuchtil. Vonělo to, ale já věděla, že to stejně jíst nebudu.

,,Dobré ráno," zamumlala jsem a tím si získala jeho pozornost.

,,Také přeji," zamumlal. ,,Dáš si míchaná vajíčka?" Zeptal se ještě.

,,Nejím míchaná vajíčka," řekla jsem a naštvaně se posadila ke stolu. Ten kluk tu neměl nic, co by mi udělalo radost. Od večeře po snídani.

,,Tak to vypadá, že asi umřeš hlady," prohodil a posadil se ke mně. Pomalu se pustil do jídla a mně se sbíhali sliny. Vypadalo to fakt dobře. ,,Nechceš to alespoň ochutnat?" Zeptal se po chvíli a pobaveně mě pozoroval.

,,Prosím," zamumlala jsem a on došel k lince pro další vidličku, kterou mi podal.

,,Tak jez, uvidíš je to dobré a levné jídlo," usmál se a sám si na nabral další sousto.

Dala jsem vydličku do vajíček a hned to dala do pusy. Měl pravdu, bylo to dobré. Pustila jsem se do toho takovou rychlostí, že na něj pak nic nezbylo.

xxx

,,Jdu na trénink," objevil se ve dveřích Kuba.

,,A co tu mám jako sama dělat?" Vyjela jsem na něj.

,,Můžeš se jít nebo si přečíst na terase nějakou knížku," zamumlal.

,,Peníze na nákupy mi nedáš?" Zeptala jsem se ho.

,,Hele Angelo," zamumlal. ,,Tady jsi asi z nějakého důvodu. Jestli ti doma táta platil všechno a vše jsi dostávala pod nos, tak tady si budeš muset odvyknout. Takhle to hold všude nefunguje. Jestli chceš jít na nákupy tak jdi, ale já ti to sponzorovat nebudu," naznal a zmizel.

Nechal mě samotnou v jeho bytě. Chvíli jsem koukal na televizi a nakonec jsem z malé knihovny vytáhla knihu. Byla sice stará, ale vypadala zajímavě.

Prosklenýma dveřma jsem přešla ba terasu, kde jsem se posadila do křesílka a začetla se. Ta kniha byla skvělá a moc se mi líbila. Naprosto jsem se začetla a ztratila pojem o čase.

xxx

,,Tady jsi," usmál se Kuba a rozsvítil noční světlo. Venku už se začalo stmívat.

,,Jo, nějak jsem se začetla," zamumlala jsem a zvedla se.

,,Koupil jsem lososa, tak ho můžeme zkusit uvařit," usmál se.

,,Neumím uvařit lososa, umím ho jen sníst," usmála jsem se.

,,Tak to alespoň můžeme zkusit," naznal Kuba. ,,Když se to nepovede, tek tě pozvu v průběhu toho měsíce na večeři do restaurace," nabídl.

,,To zní fér" zamumlala jsem a šla i s ním zpět do domu.

xxx

,,Takže kdy půjdeme na tu večeři?" Zeptala jsem se ho se smíchem.

,,Určitě si to zkazila schválně, aby jsem tě musel někam pozvat," ušklíbl se.

,,To určitě, radši bych si dala toho lososa, než s tebou seděla v restauraci u jednoho stolu," zamumlala jsem.

,,A princezna Angela, je zase zpátky," tleskl si a změřil si mě pohledem.

,,Tak zaprvé, nejsem Angela. V rodném listě je Angee a za druhé," řvala jsem a potřebovala popadnout dech. ,,A za druhé od egoistického kreténa ta poznámka fakt sedí."

Bouchla jsem do stolu a vyběhla schody do pokoje. Padla jsem na postel. Chtěla jsem domu, chtěla jsem být tou hodnou holkou jako půl roku na zpět.

Ale to už se nestane, čas nevrátíš..