Měsíc s hokejistou

Epilog

Znova jsem létala od stolu ke stolu, dokud se na baru nezastvil chlapec s brýlema na nose a kšiltem dozadu.

,,Slečno mohu si objednat?" Zeptal se.

,,Um, joo jasně," řekla jsem, vyslechla objednávku a dál se o něj nezajímala.
Donesla jsem mu kafe a on se na mě pousmál.

,,Neobejmeš ani známého?" Usmál se a sundal brýle.

,,Kubí, co tady děláš?" Vykřikla jsem a objala ho.

,,Mám teď volno a tak jsem přiletěl domů," vysvětlil.

,,Tak to je skvělé," usmála jsem se.

,,Lepší by bylo, kdyby jsi tam byla i ty," zamumlal a podíval se na mě.

,,Však víš Kubí jak to mám," řekla jsem.

,,A kdybych ti zařídil v Americe práci, uvažovala by jsi tom?" Zeptal se.

,,Možná," odpověděla jsem a opustila jeho stůl.

Večer jsem opouštěla kavárnu jako poslední. Stále jsem přemýšlela, nad tím co mi Kuba řekl. Uvažovala jsem nad tím, protože být s Kubou bylo to co jsem chtěla od té doby co jsem ho opustila.

,,Kubo co tady děláš?" Zeptala jsem se ho, když jsem vyšla z kavárny a on tam stál.

,,Chtěl bych ti jen předat toto," usmál se a podal mi nějakou obálku.

,,Co to je?" Zajímala jsem se.

,,Letenka a smlouva k nové práci," zamumlal a já se na něj nechápavě podívala. ,,Kdyby jsi se rozhodla letět semnou tak jsem ti všechno zařídil. Letím příští týden, na ten samí den je i ta tvá letenka. Teď záleží jen na tvém rohodnutí Angee. Když na to kývneš, můžeme být spolu, od začátku jako by před tím nic nebylo, když ne tak toto je asi sbohem," zamumlal.

,,Dobře Kubí, budu nad tím uvažovat, zamumlala jsem a každý jsme se vydali svou vlastní cestou.

xxx

Děkuji moc, že jste s tímto příběhem vydrželi do konce a snad se vám líbil..