Měsíc s hokejistou

19.kapitola

15.den

Prohlédla jsem se v zrcadle a upravila pár nedostatků. Nakonec jsem si udělala společenský drdol na hlavě a seběhla dolu do předsíně kde už stál Jakub ve smokingu.

,,Páni," zamumlal a sjel mě od hlavy až k patě.

,,Um, není to moc?"  Zeptala jsem se a pro jistotu se ještě jednou zkontrolovala v zrcadle.

,,Ne, ne, moc ti to sluší Angee," usmál se a nabídl mi rámě.

,,Nevěděla jsem, že jsi až tokový gentleman," usmála jsem se a věnovala mu jeden polibek na tvář.

,,Hele až mě víc poznáš, zjistíš, že jsem kluk do pohody. Umím být i milej a taky vím jak se chovat k dívce do které jsem zamilovaný," zasmál se.

,,Dobře," zamumlala jsem a konečně jsme se vydali do nočních ulic.

xxx

Restaurace mi přišla příliš snobní, ale byla moc hezká.

Dříve bych zabíjela abych v takové restauraci mohla být, ale teď by mi stačila nějaká útulná a rozhodně levnější, protože když jsem viděla lístek, protočily se mi panenky

,,Kubo já sebou nemám tolik peněz na útratu," zamumlala jsem.

,,Hele to neřeš," usmál se.

,,To budu řešit, nemůžeš to platit ty," naznala jsem.

,,Fakt to neřeš," usmál se. ,,Ber to tak, že ti tu večeři dlužím. Takže v podstatě splácím jen dluhy."

,,Fajn jak myslíš," pokrčila jsem rameny a pod stolem ho chytila za ruku.

,,Dvakrát lososa s bramborem a ještě jednu lahev vína," řekl Kuba číšníkovi, který se u našeho stolu zastavil.

,,Zajisté," zadrmolil a odběhl.

,,Viděl jsi kolik ten losos stojí?" Vykulila jsem oči a pro jistotu mu ukázala menu lístek.

,,Angee neřeš to už prosím," poprosil mě a tak jsem toho nechala.

,,Proč jsme šli vlastně na večeři dneska?" Měla jsem spoustu otázek.

,,Protože dneska je to přesně půlka měsíce a já jsem rád, že jsi pořád tady. Že jsi neodletěla a můžeme být spolu," řekl a pohladil mě palcem po hřebetě ruky.

,,Jak romantické," zamumlala jsem a protočila oči.

xxx

Jakub zaplatil večeři a já přidala spropitné abych se necítila tak blbě.

,,Měla bys chuť ještě na výřivku?" Zeptal se, když jsme seděli na terase se sklenicí vína a jen tak si povídali.

,,Dneska asi už ne, jsem docela unavená a půjdu si lehnout," usmála jsem se, kopla do sebe zbytek vína a zvedla se od stolu.

,,Můžu si lehnout k tobě?" Zeptal se se šibalským úsměvem.

,,Dneska ne," zamumlala jsem.

,,Ale Angee no tak, dneska večer má být bouřka a vím, že se bojíš. Nejradši by jsi se tulila ke mně," naznal.

,,Hele až přijdeš s jinou balící technikou tak možná," zasmála jsem se.

,,Až se večer budeš chtít při bouřce přitulit bude pozdě," zamumlal, obešel mě a vlezl do domu.

Já šla hned za ním a každý jsme zmizeli v jiném pokoji. Tak jako vždy.

Do půl jedný jsem nemohla usnout a když jsem konečně usínala tak venku zahřmělo. Kapky se odráželi od střešního okna.

,,Ten prevít," procedila jsem skrz zuby a rozhodla se, že to přečkám a tu radost mu neudělám i kdybych měl být celou noc vzhůru.

Jo, to jsem celá já.