Měsíc s hokejistou

31.kapitola

Na mém profilu naleznete nový příběh s Martinem Kautem a Jakubem Laukem..

27.den

Seděla jsem v letadle a sledovala jak se letadlo odlepuje od země.

Konečně jsem byla ve vzduchu. Daleko od všech problémů co jsem způsobila.

I tak mi, ale slzy tekly proudem.

A smutné písničky, které mi hrály do uší, těm slzám jen pomáhali.

,,Nebreč," napomenul mě otec. ,,Jaky sis to udělala takový to máš."

,,Já to vím," naznala jsem a otočila hlavu zpět k okýnku..

xxx

Po dlouhých hodinách letadlo konečně přistálo a já se najednou ocitla v Praze.

Nevím proč, ale Washington mi začal chybět, začal mi chybět i Kuba.

Proč teď?

Když jsme po necelé hodině dojeli domu, zavřela jsem se ve svém pokoji a jen tak přemýšlela.

Už jsem nebrečela, protože jsem se přestala litovat. Teď jsem sama na sebe byla naštvaná.

Došla jsem si do sprchy abych tu nenávist, kterou jsem měla sama na sebe smyla. Nepovedlo se.

Zapla jsem telefon, který byl vyonutý a začala palba zpráv a upozornění.

Několikrát André, Jakub a Harper?

,,Doprdele, proč mi píše Harper?" Zařvala jsem a zprávu chtěla smazat, ale zvědavost mi nedala.

Hele možná jsem vypadala jak ta největší mrcha, ale nejsem taková. I když bych to největší štěstí chtěla, nedostala jsem ho.
Měla jsi ho ty a nechala sis ho utéct. Kuba je opravdu super kluk a měla by jsi se sem vrátit a dostat ho, než ho dostane nikdo jiný.
I když bych to nikdy nepřiznala, ty jsi byla jeho nejlepší volba.

Proč mi to psala?

Opravdu jsem nechápala, ale teď jsem nechápala vůbec nic.

Po dlouhém rozmýšlení jsem vytočila číslo Jakuba.

,,Kubo?" Zamumlala jsem, když telefon zvedl.

,,Angee, doletěli jste v pořádku?" Zajímal se hned.

,,Jo, všechno je v pohodě. Jen bych se ti chtěla omluvit, že jsem tě tam nechala téměř bez vysvětlení, ale v tu chvíli jsem nevěděla co dělat," řekla jsem.

,,Angee nic ti nevyčítám, úplně to chápu," řekl s úsměvem.

,,Nechápu jak můžeš být tak chápavej," zamumlala jsem.

,,Hele když někoho miluješ, chápeš všechny jeho chyby," naznal.

,,Moc mě mrzí, že jsem všechno, to co bylo mezi náma tak zazdila a taky, že jsem si lásku, kterou jsem k tobě cítila nepřiznala dříve," řekla jsem a slzy se zase dostali na povrch.

,,Nebreč Angee," řekl Kuba.

,,Kdyby to šlo, nebrečela bych," řekla jsem skrz vzlyky.

,,Já počkám i kdyby to byli roky. Za takovou super holku to stojí," zamumlal.

,,Jestli se objeví někdo lepší, jdi do toho Kubí. Nechci ti dělat falešné naděje," řekla jsem.

,,Dokavaď nebudu vědět, že je v tvém životě doopravdy někdo jiný nevzdám to," zamumlal a já nevěděla co na to říct. ,,Budu končit Angee, ještě se ozvu," naznal a zavěsil.

Já si lehla do postele a začala si konečně uvědomovat co všechno důležitého jsem opustila.