Měsíc s hokejistou

11.kapitola

8.den

,,Kubí," zamumlala jsem, když jsem se po tmě plížila barákem. ,,Jakube," řekla jsem hlasitěji.

,,Jo?" Zamumlal a otočila se na bok aby na mě viděl.

,,Můžu ti zachránit život jako ty mně při bouřce?" Zeptala jsem ho s úsměvem.

,,Chceš mi zachránit život tím, že mi nabídneš půlku své postele?"

,,Přesně tak," usmála jsem se.

,,Tak taková nabídka se neodmítá ne?" Zamumlal a šel i semnou do pokoje.

xxx

,,Dobré ráno," usmál se Kuba, když jsem rozlepila oči.

,,Dobré," zamumlala jsem a otočila jsem se na druhý bok.

,,Vstávat a cvičit," usmál se a strhl ze mně deku.

,,Ještě ne, jsem hrozně unavená," naznala jsem, ale i tak jsem nevyhrála. Vstala jsem a seběhla schody do kuchyně, protože se Jakub zastavil ve svém pokoji.

,,Tak už jste vstali?" Usmál se na mě André od stolu.

,,Skoro," zamumlala jsem a otevřela ledničku.

,,Vážně jsi k zakousnutí," řekl a postavil se vedle mě.

,,André," začala jsem. ,,Jdi s těma svýma kecama do prdele. Jestli si nějakou holku sbalil na tyhle kecy tak ta holka musela být vážně pitomá."

Nebyla pitomá, prostě jen naletěla na ty jeho sladky keci, stejně jako já. Vzpoměla jsem si na Oskara, který mě opíchal a nakonec mě opustil.

,,Hele buď v klidu, nemám s tebou žádně špatné úmysli. Kuba je do tebe zamilovanej a já mu do zelí nepolezu," začal.

,,Já bych se ani nenechala."

,,Jak myslíš," pokrčil rameny a odešel do obýváku. Díky bohu.

xxx

Jakub s Andrém si šli zaběhat. Když se Jakub vrátil tak už byl bez Andrého.

,,Dáme si dneska večer zase procházku?" Zeptal se Kuba, když mě našel na terase.

,,Můžeme," usmála jsem se a zaklapla knihu.

,,Co čteš teď?" Zajímal se.

,,Snažím se přijít na pointu v Malém princovi," zamumlala jsem.

,,Ta je moje oblíbená a jestli tě to potěší, tak jsem na to ještě nepřišel. Víš co? Já půjdu na trénink a pak se místo procházky můžeme zabívat touto knihou. Myslím, že to bude zajímavá debata," usmál se.

,,Dobře," odpověděla jsem a pokračovala ve čtení.

xxx

Někdo zaklepal okolo osmé na dveře. Myslela jsem si, že Kuba zapoměl klíče. Šla jsem otevřít.

,,Ahoj, je tady Jakub?" Zeptala se nějaká holka.

,,Né mám pocit, že je na tréninku," usmála jsem se.

,,Dobře, tak až přijde tak mu řekni, že na něj budu čekat na našem místě," naznala.

,,Umm dobře," odpověděla jsem. ,,A kdo jste?" Zajímala jsem se.

,,Kuby přítelkyně," odpověděla a otočila se k odchodu.

Já zabouchla dveře a po tvářích mi začali téct slzy, ale proč?

Však říkal, že přítelkyni nemá.

Proč jsem se vlastně rozbrečela?

Nemilovala jsem ho, nebo snad jo? Nebyla jsem si vůbec jistá.

Jediný v čem jsem si jistá byla, bylo to, že mě ten kluk neskutečně zklamal.

Napsala jsem mu na papír vzkaz a zavřela jsem se ve svém pokoji, kde jsem utápěla ve svém smutku a myšlenkách.

xxx

Na mém profilu najdete prolog k novému příběhu s Connorem McMichaelem