Měsíc s hokejistou

18.kapitola

14.den

Probudila jsem se velice brzy. Jakub vedle mě, ještě zběsile oddechoval. Vypadal velice roztomile a klidně. Jako malé dítě.

,,Musíš na mě zírat?" Zamumlal i když měl oči zavřený.

,,Nezírám ma tebe," oponovala jsem.

,,To vidím ne," zasmál se a přitáhl si mě blíže.

,,Nemohl jsi to vidět, když si neotevřel oči," usmála jsem se.

,,Dobře tak jsem to cítil," zamumlal.

,,A co všechno jsi cítil?" Zajimala jsem se a blíže se k němu přitulila.

,,Všechny tvé černé myšlenky. To co by jsi chtěla dělat s mým tělem a tak dále," usmál se.

,,Debile," zamumlala jsem a odtáhla se od něj. ,,Že ty dokážeš všechny ty hezké chvíle, tak rychle zkazit. Že se nestydíš Jakube," chrlila jsem ze sebe a sledovala jeho pobavený výraz na tváři.

,,Hele dej si sprchu a zkus trochu vychladnout," zasmál se a schodil mě z postele.

,,Kreténe," procedila jsem skrz zuby, ale i tak sebrala ze skříně čisté oblečení a odebrala se do ní.

xxx

Když jsem z ní po půl hodině vylezla, Jakub se stále vyvaloval v mé posteli.

,,Nechtěl by jsi už vstávat?" Zeptala jsem se ho a strhla z něj peřinu.

,,Možná za chvíli," zamumlal a otočil se na druhý bok.

Nechala jsem ho.

Nemělo to cenu.

Radši jsem seběhla schody do kuchyně a udělala snídani. Jakub seběhl zrovna v tu chvíli kdy jsem jí dávala na talíř.

,,Vidím, že jdu akorát v čas," zasmál se, když se objevil ve dveřích.

,,Přesně tak," usmála jsem se a položila talíř na stůl.

V poklidu jsme snídali.

Jen my dva.

Vypadalo to, že mezi námi nejsou žádný problémy, ale bylo jich spoustu.

Nemohla jsem dělat jako, že nic.

To bych pak nebyla já.

xxx

,,Tak mi prosím řekni, co se stalo mezi tebou a tvojí ex," zamumlala jsem, když jsme se procházeli parkem.

,,Ono je to složitější," zamumlal a já už zase chtěla něco namítnout. ,,Ale jestli to chceš vědět, rád ti to řeknu An," usmál se.

Posadila jsem se na lavičku a on hned vedle mně.

Chytil mě za ruku, podíval se mi do očí a pustil se do vyprávění a já po chvilce měla slzy na krajíčku.

Měl úplně stejný příběh jako já s Oscarem.

Bylo mi ho fakt líto.

,,To mě mrzí Kubí?" Řekla jsem a dlouze ho objala.

,,Nemusí, je to minulost. Za tou se nemůžeme otáčet. Musíme žít teď a tady," zamumlal a políbil mě.

Kuba byl asi správná volba, tedy dokud se...

xxx

Ano není tak chyba, opravdu to končí tak jak to končí.