Jednoho dne. Když si Pain úplně v pohodě vraždil vesnici. Najednou uslyšel, jak na něj někdo volá.
„Hej! Přestaň zabíjet ty nevinný lidi!"
Ach bože co to je za chudáka co si hraje na hrdinu. Napadlo Paina. Otočil se k němu čelem. Stál tam 16 letý kluk. Pain na něj chvíli koukal, zdál se mu celkem roztomilý.
„Slyšel jsi mě?!"
Pain se zasmál, připadal mu ještě roztomilejší, když byl naštvaný. Měl blonďaté rozcuchané vlasy, byl hubený a svým způsobem byl i křehký. Měl takový nutkání ho chránit.
Blonďáček se k němu rozeběhl. Vletěl do něj a začal, ho mlátit. Celkem ho překvapilo jakou má sílu. Začali se prát. Ze začátku měl převahu blonďáček. Když se Pain přestal jen bránit, ale začal i bojovat. Uzemnil blonďáčka a začal se smát.
„Jak se jmenuješ prcku?" zeptal se Pain
Blonďáček hrál naštvanýho, ale při tom byl vyděšenej k smrti.
Pain se postavil a stoupl mu nohou ke krku.
„Jmenuju se Naruto. Naruto Uzumaki."
Pain dal pryč nohu. „Fajn. Něco ti povím Naruto. Nikdy si nezahrávej se životem!"
Naruto se postavil na nohy. „Hej já nejsem prcek. A už vůbec si s ničím nezahrávám!"
Než to Naruto dořekl byl Pein pryč.
