(Pain)
Když se Pain vrátí domů. Jde se osprchovat. Pořád musí myslet na toho divnýho kluka, který je až moc roztomilý. Ach jo, nemůžu na něj myslet takhle. Rozkáže si.
Po té co ulehne do postele, se mu opět vybaví ta scénka, jak ho má Pain ve své moci.
„Já jsem takovej debil. Já nemůžu..." myslet na takovýho malýho, roztomilýho, vtipnýho a hezkýho kluka jako je Naruto.
Do pokoje přišla Konan.
„Ahoj zlato." Pozdraví ho, nahne se nad něj, aby mu mohla dát pusu. Pein, ale uhne. Konan se to začne zdát divný. Když se vrátil, nepřišel jí ani pozdravit. Nebyl na večeři. A teď tohle.
„Děje se něco?" Zeptá se Konan starostlivě.
Pain pokrčí rameny. „Ne nic se neďeje Konan." Zalže Pain
„Fajn. Tak co budeme dneska večer dělat?" poškádlí ho Konan.
„Asi nic. Jsem unavený, chci se vyspat." Řekne Pain trošku naštvaně.
„Tak můžeš spát semnou. Dneska nemusíš nic dělat." Řekne mu laškovně Konan a začne ho líbat na krku.
Pain ji ale odstrčí. Jako by byla nějakej kus hadru.
„Co je? Proč jsi nejdnou tak odtažitý. Od tý doby co ses vrátil. Jsi se na mě ani skoro nepodíval.
Pein se zatvářil provinile. A podíval se co má Konan na sobě. Měla na sobě volné tílko, které odkrývalo až moc její kůže.
Pain se posadil na postel. A objal ji okolo ramen, aby se necítila odstčená. Políbil ji na čelo.
„Já tě mám moc rád, ale dneska jsem moc vyčerpaný a nemám moc náladu na nic."
„aha....mmmmm...tak třeba někdy jindy." Řekne s nadějí v hlase Konan.
„Hmmmmm...." Pokud vůbec nejaké příště vůbec bude. Pomyslí si. A s touhle myšlenkou ukončí kapitolu s Konan. A zase začne myslet na Naruta.
