(NARUTO)
Potom co jsme se nasnídali, jsme se šli projít ven. Byla to příjemná procházka. Držely jsme se za ruce a občas si mě Pain přitáhl do polibku, když jsme procházeli okolo rozkvetlých sakur a všude poletovaly růžové okvětní lístky, to bylo nejromantičtější. Ale měl jsem celou dobu pocit, že nás někdo sleduje.
„Zlato?"
„Ano miláčku?" Miluju, když mi tak říká.
„Taky máš pocit, že nás někdo sleduje?"
„Ne. Ty snad ano?"
„Popravdě jo a bojím se."
„Nemusíš se bát určitě se ti to jen zdá lásko." Řekl a políbil mě.
(KONAN)
Když se začali asi po desátý líbat, tak už jsem toho měla plné zuby. Takhle by se měl chovat ke mě a ne k nějakýmu moulovi. Počkala jsem, až se od sebe oddělili. Vyběhla jsem ze své skrýše s kunaiem v ruce. Vrhla jsem se na Naruta. Pain si mě, ale všimnul a stoupl si před Naruta a něž jsem stihla jakkoli zareagovat jsem kunai zabodla přímo Painovi do srdce. Zavyl bolestí. Pozdě jsem si uvědomila, co se stalo. Naruto se otočil na Paina. V jeho očích byl znát smutek a zoufalství. Byl určitě na dně. Jako já. A to jenom protože jsem byla sobecká. Naruto se mu vrhl do náruče a podepřel ho. Přitom se mu po tvářích koulely slzy jako hrachy. Všichni okolo nás sledovaly tuhle scénu s otevřenýma pusama. Naruto se ním opatrně posadil na zem. Zastavilo se mi srdce bolestí na ten pohled. Cítila jsem, jak mě opouští síly a já se kácela k zemi bez jakékoli známky života.
