(NARUTO)
Další den se konal pohřeb. Sešli se na něm všichni, ale vypadalo to spíš jako oslava. Všichni byly šťastní až na mě. Seděl jsem na místě, které bylo určené jen mě. Po boku jsem měl dva členy ANBU. Všichni si na mě ukazovali a štěbetali si o mě.
Bylo mi to jedno jen jsem sedl a koukal se na hrob, kde bylo jeho tělo. Po tvářích se mi kutálely slzy. Najednou lenové ANBU poodstoupily a já se postavil. Na tváři mi přistála facka od Sakury.
Kakashi vypadal jako vždycky až na jeden nepatrný rozdíl bylo mu mě líto, Sakura na mě řvala, ale já jí ignoroval. Odstrčil jsem Sakuru z cesty až spadla na zem, popravdě mi to bylo jedno.
Šel jsem k hrobu. Položil mu na hruď bílou růži. Moje psychika byla na dně. V rakvi vedle ležela Konan.
„Nesnáším tě Kony!" zašeptal jsem.
Najednou jsem ucítil, jak si mě někdo otáčí směrem k sobě, byl to Sasori. Co tu děla jsem nevěděl, ale asi se přišel rozloučit s Painem. Hodil mu do hrobu růži a tak ho napodobily i všichni ostatní členové bývalé organizace akatsuki.
Potom mě Sasuke zvedl do náruče a v doprovodu, všech truchlících jsem opustil místo pohřbu. Všichni je jen sledovali se zatajeným dechem. Vydalo se za jimi pár ANBU.
Vzaly si věci a šli se utábořit kousek od konohy. Kde se rozhodly, že přečkají noc.
Bylo by tady krásně, kdyby tu s námi byl Pain. Kousek odtud je vlastně to místo, kde jsme se poprvé setkali. Oznámil jsem všem, že se jdu projít. Sasu řekl, že půjde se mnou ještě aby se mi něco stalo, nebo abych něco provedl. Tak jsme se vydali, k místu, kde jsme se do sebe zamilovali.
Škoda, že tam Pain už nemůže. Škoda, že se tam se mnou už nikdy nepodívá. Zase mě přepadla vlna úzkosti. Čím víc jsme se blížili k tomu místu, přepadávalo mě větší a větší zoufalství.
Vybavily se mi všechny ty věci, které jsme spolu zažily. Prostě všechno. Tak jsem si přál vrátit čas. Ale bohužel to nešlo. Teď už ne. Sasu si všiml, že se něco děje. Jakmile jsme došli na to místo.
Tak se mi podlomily nohy a já jsem se praštil hlavou o kámen. Už zase. Uslyšel jsem než mě znovu obklopila tma.
