(NARUTO)
Pain před chvílí zemřel a mě se zhroutil svět před očima. Pořád jsem ho držel v náruči. To jeho chladné tělo. Pořád měl kapuci. Okolo nás stálo pár členů ANBU a chtěly, abych jim dal jeho tělo, aby ho připravili na pohřeb, já ale nechtěl. Sundal jsem mu kapuci.
A podíval se porádně do jeho tváře. Jakmile mu kapuca sklouzla z hlavy. Skoro všichni zalapaly po dechu. Davem se ozval šum. Zaslechl jsem jak jeden člen ANBU říká druhému.
„To je vůdce akatsuki!" bylo mi jedno co si o tom myslí, vím, že měl speciální maskovací ‚kouzlo' aby ho poznaly jen členové akatsuki a já. Ostatní si myslely, že to je normální kluk. Ale když zemřel ‚kouzlo' z něj spadlo. Kluci byly taky zamaskovaní, aby je nikdo nepoznal.
Jen Sasuke byl proti tomu kouzlu imuní. Sasuke tam byl taky. A snažil se mě povzbudit, ale já ho neposlouchal. Bylo mi to jedno. Jen jsem se na něj díval. Najednou mě něco bodlo u srdce a Sasuke něco zakřičel. Neslyšel jsem ho. Nevnímal jsem nic okolo sebe jen tu bolest co se mi rozhéhala po těle a oblbovala mě. Cítil jsem, jak mě někdo bere do náruče.
Chtěl jsem něco namítnout, nebo se mu vykroutit, ale moje tělo mě neposlouchalo. Nakonec jsem uviděl před sebou temnotu. Vydal jsem se za ní. Ona mě pohltila byla studená, ale zároveň příjemná, mohl jsem se hýbat.
Najednou jsem před sebou uviděl Paina, jak ke mně natahuje ruce. Rozběhl sem se za ním. Po tom co jsem překonal tu vzdálenost mezi námi, jsem se, mu vrhly do náruče a spojil naše rty.
„Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím!" Zašeptal jsem mu do ucha.
„Já vím. Tohle se ti jen zdá zlato. Ale uvidíš mě v každém snu. Budu s tebou pořád a až dožiješ svůj život, což doufám, že ho budeš žít dlouho a pořádně. Budu na tebe čekat na druhý straně."
„Dobře. Miluju tě!" stihl jsem zašeptat a pak už jsem jen cítil, všechnu bolest svého těla a probral se.
