(KONAN)
Já toho Paina nenávidím. Proč je tak hrubý? Sakra?! A proč zrovna na mě?! Že by ho proti mně Naruto naokčkoval? To snad ne! Musím se ho zbavit! Pak už Pain bude jenom můj!!
(PAIN)
Doufal jsem, že budu mít zase normální život alespoň trošku. To jsem, ale nevěděl jaká tána mě čeká.
(NARUTO)
Ráno jsem se probudil v Painovo objetí. Bylo to úžasné. Chtěl jsem ještě ležet, ale bohužel jsem nemohl. Chtěl jsem Painovi udělat snídani do postele. Tak jsem se nějak vymotal z Painova sevření a šel do kuchyně. Tak co má rád? Mohl bych mu udělat palačinky polité medem a borůvkama. Tak jsem chvíli rozhodoval, jestli mu to bude chutnat a pak jsem se pustl do práce. Když jsem dodělal těsto zjistil sem, že nemám med ani borůvky. Tak jsem se rychle oblékl a šel jsem do obchodu. Rychle jsem nakoupil všechno, co bylo potřeba, a vydal jsem se na zpáteční cestu. Byl jsem rád, že se Pain ještě nevzbudil. Rychle jsem dodělal snídani. Připravil jsem ji a šel jsem ho probudit. Políbil jsem ho na rty.
„Lásko, Vstávej!"
„Kolik je?" Zašeptal rozespale
„Je devět ráno"
Jako odpověď mi jen zamručel do rtů, které si mezitím přivlastnil. My jsme spolu, vlastně nikdy nespaly napadlo mě. „Mám pro tebe překvapení."
„Vážně? A jaké?"
Šel jsem pro připravenou snídani a přinesl jsem ji. „Překvapení!"
