ᴍᴇ̌sᴛᴏ ᴠ ᴘɪ́sᴋᴜ ✓

Město...?

Kolem mě poušť, sucho, zlo a temnota. A středem vší té zloby a špatného pocitu bylo jedno město, do kterého nikdo za svého vědomí nevkročil dobrovolně. Lidé tu mizeli každý den, týden, minutu, rok, vteřinu i setinu... A nikdo nevěděl, čím to je. Odcházejí snad sami? Nebo se za tím skrývá pravda, která je krutá a strašlivá... Jak už se psalo, nikdo neví. Skutečnost se však skrývá pod závojem prachu v písku... Stačí ho jen odhrabat a vše se nám náhle zjeví.

Světlé navenek, tmavé uvnitř, živé navenek, ale mrtvé... Často se takto označovalo, protože nikdo nevěděl, odkud se všechna ta tma vzala, či kam zmizelo světlo a šťastné tváře. Snad i čas se tu zastavil, jelikož elektřina tu nebyla, voda tu netekla, a přesto i nadále někteří zůstávali zde a poklidně žili dál... Dny ubíhaly, osoby mizely, a nikdo si s tím hlavu nelámal.

Mé stopy zůstávají na povrchu, jsou viditelné, a stovky tváří, které mne pronásledují už v ně nahlédly. Ví, kam jdu, ale neví proč. Mohu změnit svůj názor? Mohu odstoupit od činu, který jsem se rozhodla spáchat? Je pozdě.

To město v sobě skrývá více než jsem schopna vysvětlit, sepsat i vyprávět. A proto mi nezbývá nic jiného, než do něj nahlédnout a zjistit jeho osud.