ᴍᴇ̌sᴛᴏ ᴠ ᴘɪ́sᴋᴜ ✓

6. část

3. den, Utopená

Probrala jsem se. Na hlavě jsem měla velikou červenou a hlavně bolavou bouli. Co budu dělat? Zůstala jsem tu sama. Vrátit se? Ne... To není správné. Určitě by tam na mě čekali. Tak pak jít zase dál. To bylo správné.

Postavila jsem se a snažila se nevnímat ostrou bolest v koleni. Šla jsem, oddechovala pomalu a nahlas. Pochopila jsem však, že únava mě přepadla a já už neměla dost sil. Jsem tu...? Přede mnou se objevila místnost, na stropě plíseň a dole vlhká zem. Napadla mě myšlenka...

Je tam někde východ? Vstoupila jsem a náhle si uvědomila svou chybu. Dveře se totiž zavřely. Kde se tu sakra vzaly dveře?! Zamčené... Běhala jsem jako střelená. Někde tu přece musí být otvor. Prosím...

Slyšela jsem zvuky, čvachtavé zvuky. Příval vody mě smetl k zemi. Vše kolem spláchla voda a já se bála. Plní se to tu vodou. A ta teče skrze šachtu. Ta je nahoře. Tři metry nade mnou. Možná, když mě voda nadnese až k ní, otevřu ji a dostanu se oddut. A nebo ji nedokážu otevřít. Je celá rezavá. A tlak vody bude silnější, než já. Pane bože. Ale co teď? Jsem ztracená. Dočista a jasně. Nedokážu to. Za několik hodin, možná minut se utopím. Místnost jakoby se náhle zmenšila, stres zvětšil a síly docházely... Byl to ale hloupý nápad, myslet si, že dokážu zjistit kam se všichni poděli. Myslet si, že dokážu být statečná, že dokážu...

Odhodila jsem tužku na postel a hlavu bezmocně svěsila do dlaní. Málem jsem tehdy přišla o život. Kdyby nebylo jeho, nemohla bych tu dnes být, nemohla bych psát...

𝓛𝓲́𝓫𝓲́ 𝓼𝓮 𝓥𝓪́𝓶 𝓽𝓪𝓽𝓸 𝓴𝓷𝓲𝓱𝓪? 𝓑𝓾𝓭𝓾 𝓻𝓪́𝓭𝓪 𝔃𝓪 𝓴𝓪𝔃̌𝓭𝔂́ 𝓴𝓸𝓶𝓮𝓷𝓽𝓪́𝓻̌! :𝓓