ᴍᴇ̌sᴛᴏ ᴠ ᴘɪ́sᴋᴜ ✓

18. část

Procházela jsem se ve městě a snažila se najít dům, ve kterém jsem se prve schovala a potkala svého budoucího kamaráda. Vím, že se mi tam původně nelíbilo, ale nyní mám plán. Tentokrát půjdu druhou cestou podzemní chodby, tam, kam šel ON.

Určitě tudy vede cesta do podzemí. Jak jinak by se tam ON dostal? Byla jsem na sebe hrdá. Takový geniální plán musí vyjít! Prostě musí! A pak už jen stačí najít tu lampu tak, aby si mne nikdo nevšiml. 

"Je tady!" křičel někdo a já se ohlédla. Pane bože. To jsou mrtví lidé!? A jak to, že si mě všimli? Můj plán evidentně zkrachoval.

Na nic jsem nečekala a rozběhla se směrem od nich. Poslal je na mě zlý ON? Není čas na to myslet. Kdo jiný by se mě chtěl zbavit...? Trochu mě to zamrzelo...

"Chyťte ji!" křičel muž v čele a já věděla, že mám problém. Velký problém!

Ze všech stran se kolem mě rozběhla spousta lidí. Mají mě. Ale ne. Můj skvělý plán pohořel a to ani nezačal...

Zezadu mě popadly ruce, a na oplátku moje ruce zkřivily za má záda. Vypískla jsem, to bolelo.

"Ale, ale, ale... Koho pak to tu máme? Bylo chytré utéct, ale není chytré se hned na to potloukat sama po ulicích města, které ani neznáš. Ubohý plán, nemyslíš?" zeptal se mě zlý ON a já se neobtěžovala cokoli říct.

Původně jsem si nemyslela, že můj plán je UBOHÝ. Ale teď jsem to věděla jistě. Z očí mi vypadla slza, která mi zvolna přejela po tváři. Jsem tak HLOUPÁ. Už zase si to říkám. Proč já neumím vymýšlet plány?

"Přece by ses nelitovala?" vysmál se mi do očí ON. Samozřejmě, že ten zlý, skutečný...

"Původně jsem chtěl, aby jsi mi pomohla ovládnout toto město. Ale pak jsi se obrátila proti mně. Nemám na výběr, musím se tě zbavit jednou pro vždy..." Řekl to opravdu se skleslým výrazem, ale já zaútočila.

"Já!? Proti tobě?! To si děláš srandu, ne?! Už od začátku mám v plánu toto město zachránit, zjistit, co se tu děje a ty jsi mi pomáhal! A dokonce jsi mě osvobodil ze zajetí! A já, že jsem se obrátila proti tobě?! To ty jsi mě celou dobu tahal za nos!" křikla jsem jak nejhnusněji to jde.

Vykulil na mě oči a pak řekl: "Máš pravdu, pojď za mnou, ale vy ji hlídejte!"

Vedl mě k domečku, který jsem původně hledala. Pak jsme společně prošli chodbou, tak jak jsem původně chtěla. Původně... Všechno jsem zkazila...

A nakonec jsme opravdu došli do podzemních chodeb. Zkoušela jsem se vykroutit ze zajetí rukou, ale nešlo to. Nakonec jsem zajatci, který mě hlídal dupla na nohu a kousla do ruky.

Zařval.

Opět jsem jednala dříve než jsem myslela. A teď rychle pryč. Pořád jen utíkám. Ale pak mi došlo, že můj plán vychází! Akorát jsem měla společnost, kterou jsem již opustila a schovávala se v tajemných a temných chodbách.

𝓤𝔃̌ 𝓼𝓮 𝓫𝓵𝓲́𝔃̌𝓲́𝓶𝓮 𝓴𝓮 𝓴𝓸𝓷𝓬𝓲, 𝓳𝓪𝓴 𝓿𝓼̌𝓮𝓬𝓱𝓷𝓸 𝓭𝓸𝓹𝓪𝓭𝓷𝓮?