ᴍᴇ̌sᴛᴏ ᴠ ᴘɪ́sᴋᴜ ✓

8. část

4. den, Dlouhé probuzení

Otevřela jsem oči, cítila se hrozně. Nikde nikdo. To snad není pravda. Přece to nebyl jen sen? Nebyl... mé vlasy byly promáčené... a pořád jsou. Je tu někdo, a ten někdo nechce abych o něm věděla. To je jisté.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ležela jsem na zemi v nějaké uličce. Kolem mne chodili lidé, ale nejevili zájem o to, se starat. Ukrývá se mezi nimi můj zachránce? Ohlédla jsem se za sebe. Někdo mě určitě pozoruje. Můj pocit nelže...

Nikoho jsem neviděla, a tak jsem odvrátila zrak a zase chvilku čekala, pak se prudce ohlédla znova. Spatřila jsem oči, byly tmavší a hleděly na mě. Musí to být ten člověk, který mne zachránil. A čekal tu, aby věděl, zda jsem v pořádku. Trhl sebou a dal se na útěk.

Nechala jsem ho utéct. I kdyby jsem ho snad chtěla chytit, neměla bych sebemenší šanci. Hlavu jsem si položila do písku, a zavřela oči. Přemýšlela jsem. Jak to všechno souvisí s mizením lidí? A kdo je ten tajemný cizinec...

𝓛𝓲́𝓫𝓲́ 𝓼𝓮 𝓥𝓪́𝓶 𝓽𝓪𝓽𝓸 𝓴𝓷𝓲𝓱𝓪? 𝓑𝓾𝓭𝓾 𝓻𝓪́𝓭𝓪 𝔃𝓪 𝓴𝓪𝔃̌𝓭𝔂́ 𝓴𝓸𝓶𝓮𝓷𝓽𝓪́𝓻̌! :𝓓

𝓞𝓹𝓻𝓪𝓿𝓭𝓾 𝓷𝓮𝓶𝓪́𝓶 𝓻𝓪́𝓭𝓪, 𝓴𝓭𝔂𝔃̌ 𝓿𝔂𝓹𝓻𝓪́𝓿𝓮̌𝓷𝓲́ 𝓼𝓴𝓸𝓷𝓬̌𝓲́ 𝓿 𝓽𝓸𝓶 𝓷𝓮𝓳𝓵𝓮𝓹𝓼̌𝓲́𝓶. 𝓐𝓵𝓮 𝓳𝓪́ 𝓸𝓹𝓻𝓪𝓿𝓭𝓾 𝓹𝓸𝓽𝓻̌𝓮𝓫𝓾𝓳𝓲 𝓳𝓮𝓼̌𝓽𝓮̌ 𝓽𝓻𝓸𝓬𝓱𝓾 𝓬̌𝓪𝓼𝓾 𝓷𝓪 𝓾́𝓹𝓻𝓪𝓿𝔂 :𝓓