ᴍᴇ̌sᴛᴏ ᴠ ᴘɪ́sᴋᴜ ✓

5. část

3. den, Tajná chodba do hlubin

Tma, tma a tma. Naše kroky se rozléhaly v tunelu pod zemí.

V hlavě mi poletovala jedna otázka... Proč mi pomáhá, a jak se jmenuje? Najednou těch neúplností bylo více. A hlavně, problesklo mi hlavou, kam to vede?! Před námi se objevily dvě cesty. Jen si vybrat. Otočil se a cosi naznačoval. Mával rukama nahoru a dolů a taky do stran. Nakonec jsme se rozdělili. Když něco najdeme, tak pískneme. Umí pískat? Neumí ani mluvit... A pochopila jsem ho správně? Můžu mu věřit?

Jdu doprava. A on doleva. Snad jdu tou správnou cestou. Po pár minutách chůze jsem zaslechla výstřel... Ale výkřik žádný. Zastřelili ho? To by vykřikl.... Ale on je němý....sakra... Hlavně nepanikařit. Se společností se přece vůbec nemohlo počítat dopředu. Jsem sama uprostřed nějaké podzemní kopky starého metra. V písečném městě, nebo co. Uvědomila jsem si v jaké situaci se nacházím. Vede to ven? Panikařila jsem a rozběhla se. Pod mýma nohama kaluže, jako potoky.

Najednou se mi zamotala hlava a já upadla na zem. Na tvrdou zem. Nastalo ticho...

𝓛𝓲́𝓫𝓲́ 𝓼𝓮 𝓥𝓪́𝓶 𝓽𝓪𝓽𝓸 𝓴𝓷𝓲𝓱𝓪? 𝓑𝓾𝓭𝓾 𝓻𝓪́𝓭𝓪 𝔃𝓪 𝓴𝓪𝔃̌𝓭𝔂́ 𝓴𝓸𝓶𝓮𝓷𝓽𝓪́𝓻̌! :𝓓