Spřízněné duše

2 - ona

Procházet se v New Yorku temnou uličkou o půl dvanácté v noci není zrovna moc dobrý nápad , ale dovolit si jezdit každý den taxíkem nemůžu a poslední autobus MHD mířící k předměstí odjel před více jak půl hodinou . Tím spíše jsem spěchala domů . Ne že by jsem takhle pozdě chodila domů každý den , dnes jsme ale měli v kanceláři hodně práce a nebyla šance , že by jsme to stihli dříve nebo to nechali na další den , neboť jsme měli zítra uzavírku . Poslední dobou jsem byla neklidná , cítila jsem ho , cítila jsem že se vrátil do New Yorku , což ve mě vyvolávalo strach a zvyšovalo pocit paranoi , kdykoliv jsem se ocitla někde sama . Ne že by jsem se nebála i když jsem byla někde mezi lidmi . Tenkrát to taky nepomohlo , že jsme nebyli sami doma . Pocit , že vás někdo sleduje , je vážně nepříjemná věc , tím spíše jsem se snažila projít tímhle blokem co nejrychleji a dostat se co nejdříve do té osvětlenější a hlavně bezpečnější části města . Ještě poslední ulička . Úlevně jsem si oddechla , přesto jsem  nezpomalila a rychle prochazela nyní už kolem rodinných domků , tak typických pro předměstí , s barevnými fasádami a pečlivě udržovanými trávníky . Když jsem odemykala dveře našeho modře natřeného dvoupatrového domku , stále se mi ještě třásly ruce , a proto mě zalil neskonalý pocit úlevy , když jsem za sebou zamkla všechny bezpečnostní zámky a nastavila alarm . V domě v téhle době už všechno spalo , dokonce i naše fenka Minnie , která ani nezvedla hlavu , když jsem vstoupila do kuchyně , za cílem ohřát si pozdní večeři . Znovu jako už po tolikáté jsem se ušklíbla nad jejím jménem . Jessica toho psa dostala ke svým pátým narozeninám , což bylo období , které se u ní jako u většiny dětí vyznačovalo velkou láskou ke všem disney postavičkám a to se také podepsalo na fenčiném jméně . Minnie byla náš miláček , teď už měla jedenáct let , byla hluchá jak poleno a špatně se jí chodilo , takže už většinu dne polehávala a zloděje by spíše ublejzala k smrti něž aby ho zastrašila , jak byla přátelská , ale přesto všechno to byl nepostradatelný člen rodiny . Později najezená a umytá jsem se ani při usínání nedokázala zbavit nepříjemného pocitu , že se v nejbližších dnech něco stane a strach z muže , jenž mě strašil ve snech a jehož náznaku přítomnosti jsem se nedokázala zbavit , mi na klidu také moc nepřidal .