Spřízněné duše

4 - on

Seděl jsem ve svém pokoji v nové Avengers základně a snažil se uklidnit dýchání . Tyhle noční můry mě sužovaly od té doby , co mě na konci války zajali a nedávaly mi klidně spát ani , přestože jsem už byl vyléčený . Všechna ta smrt , ta krev na mých rukách , ta nikdy nezmizne . Rozhlédl jsem se po pokoji a najednou jsem si tu připadal strašně stísněně , musel jsem okamžitě ven , problém však byl , že jsem měl zakázáno bez povolení opouštět základnu , jelikož na mě byl pořád vydaný zatykač . Po té bitce na letišti a po tom incidentu v Rusku se toho událo celkem dost . Steve se mnou odletěl do Wakandy , kde mě dali dohromady a kde ze mě dostali to svinstvo . Naše cesta však neušla pozornosti americké vlády a ta vyžadovala moje navrácení do Spojených Států , aby mě mohli zavřít , což se zase nelíbilo Tchallovi , zdejšímu králi a ochránci . Vláda při snaze vplížit se do chráněného území zjistila , že je wakandská technologie o hodně let napřed oproti té jejich a že dostat se na území , o kterém ani pořadně nevěděli kde leží je , téměř nemožné , už jen kvůli tomu maskování města . Americké vládě došlo , že si nemohou dovolit znepřátelit někoho takového a tak začalo dlouhé jednání , kde se obě strany snažily dojít kompromisu . Po předložení důkazů o tom že už jsem vyléčený , se dohodli takhle . Vrátím se do Ameriky , kde budu sproštěn obvinění , pod podmínkou že podstoupím psychotesty a povinná pravidelná sezení se psychologem . Podepíší Sokovijskou smlouvu a poté se přidám k Avengers aby mě měli pod dohledem . S tím vším jsem souhlasil , ovšem nevěděl jsem co čekat od Tonyho Starka . Ten nejprve zuřil . Prý se s těmi nahoře dost pohádal , ale nakonec mojí přítomnost v budově snesl . Že Steva nakonec vylezlo to , že se dohodli tak že ostatní pustí pod podmínkou že podepíšou , ale až po úpravě smlouvy ohledně utajení identit jedinců před veřejností a odmítnutí akci do , kterých nebudou chtít . Podíval jsem se na hodiny a tiše si povzdechl . Byly čtyři hodiny ráno , to znamenalo že mi má za čtyři hodiny začít soud , při kterém mě osvobodí . Konečně budu svobodný člověk . Ovšem potřeba dostat se ven byla až příliš silná a tak jsem udělal to co mi zbývalo , vylezl jsem na střechu a pozoroval noční New York , který se tyčil za lesem . Čerstvý vzduch mi dokonale pročistil hlavu bohužel zesílil tu potřebu , to nutkání jí najít . Věděl jsem že se právě nachází v New Yorku , stejně jako ona musela vědět , že se v něm nyní nacházím taky . Ale bylo mi jasné ,  že nebyla neděje , že by mi někdy odpustila , to co jsem jí provedl . A taky jsem to plně chápal .