Spřízněné duše

8 - ona

Víkend uběhl jako voda a já už zase seděla v kanceláři a vypisovala papír o zdanění výdajů firmy . Stále se mi do podvědomí vtíral pocit , že mě někdo pozoruje , ale ať jsem se snažila sebevíc , pokaždé když jsem se rozhlédla okolo , nebo nečekaně ohlédla za sebe , nikdo tam nebyl . Neklid však ve mě zůstal .
Po práci jsem se rozhodla , že strávím nějaký čas se svou rodinou a s přáteli , tak jsem se rozhodla , že udělám grilovací oslavu . Nakoupila jsem potřebné suroviny , obvolala jsem pár sousedů a přátel a pustila jsem se do přípravy . Jelikož jsem už po cestě z práce zavolala Johnovi , aby naložil maso měla jsem o práci míň . I tak se však musel člověk otáčet aby všechno stihl , naštěstí Eliny proslulé zákusky které pekla , a kterými při každé příležitosti obdarovávala okolní sousedství se u nás nacházely pořád , neboť El pekla zákusky na zakázku pro pár cukráren . Ty zákusky zaručovali velkou účast .
Akce se nakonec povedla , všichni se bavili a dokonce se tu ukázalo pár bývalých spolužáků ze školy , kteří tu už nebydlí . Právě jsem se loučila s posledními hosty .
,,Ten dnešek se ti povedl Mall ." Pochválil ne John . ,,Škoda jen že za pár dní odjíždíš , budeš nám tady chybět ," dodal posmutněle .
,, Naše holčička vyletí z hnízda ," ozvala se El , která se objevila za mnou .
,,Taky mi budete chybět mami a tati , " zašeptal jsem . ,,Vy i moje sestřičky . " Protože jsem se během rozhovoru otočila směrem k El , zahlédla jsem její dojatý výraz  , a jak se jí začaly lesknout oči . John ten na mě hleděl s láskyplným otcovským výrazem , ve kterém se zračilo tolik emocí , až z toho začaly slzet oči i mě . ,, Od první chvíle , co jste si mě vzali k sobě , jsem vás začala brát jako své rodiče  , " usmála jsem se . ,, I když bych to tehdy nepřiznala ani sobě natož vám , zamilovala jsem si tuto rodinu , vás a když potom přišly má svět ségry byla jsem zase o něco šťastnější , protože jsem věděla , už když jsi je čekala , že je budu zbožňovat . Vy Anne a Felix bez vás bych si svoje dětství už nedokázala představit . A že jste to se mnou neměli lehké obzvlášť na začátku a v pubertě ." Uchechtla jsem se když jsem si vzpomněla na jeden zážitek z dětství , kvůli kterému byli tehdy oba na mě dost naštvání ještě hodně dlouho . Jo byla jsem kvítko .
,,Oh Mall my tě máme taky rádi a nelitujeme jediného dne , který jsi s námi strávila ." Hlesl s dojatým hlasem John . ,,Díky tobě jsme se stali rodinou . ,,Víš , když jsem tě tenkrát viděl v té místnosti s tím psychologem , řekl jsem si že jsi ta nejkrásnější malá holčička , kterou jsem viděl , a že nikdy nedovolím aby měly někdy takový nešťastný výraz , jako jsi měla tehdy .",, Milujeme tě tak jak jen můžou rodiče milovat své děti a to se nezmění , ať už se rozhodneš odejít kamkoliv . Vždycky pro nás budeš naše malá holčička a to se nikdy nezmění ," dodala El , když jsme skončili v hromadném objetí a s červenýma očima . Ten večer jsem usínala s klidným spánkem a vědomím , že až odsud odjedu , tak jim aspoň neublížím .