Spřízněné duše

3 - ona

Ráno bylo stejné jako všechny před ním . Snídaně , ranní běh , rychlá sprcha , cesta do práce a práce , spousta a spousta papírování . Upřímně jsem tuto práci nesnášela , vystudovala jsem ekonomiku , ale jen kvůli naléhání El a Johna , ale platili víc než dobře a na kolektiv jsem si taky nemohla stěžovat . Naštěstí jsem byla tak zahlcena prací , že se mi aspoň čas tak nevlekl , a kdyby mi nezačala ťukat Ann na dveře , nevšimla bych si , že začala obědová pauza . Ann , lehce podsaditá modrooká blondýnka s výškou téměř dva metry byla moje kamarádka , od doby co jsem se nastěhovala k Tayllorovým . To ona mě tenkrát vytáhla z depresí , znala celou mojí minulost , všechna moje tajemství . Dokonce mi jednou zachránila život . Byly jsme kamarádky víc jak dvanáct let , věděla jsem , že mi bude chybět stejně moc jako moje adoptivní rodina . Přestaň myslet na takové myšlenky , víš moc dobře , že je to pro jejich dobro , jen tak budou v bezpečí , nakázala jsem si v hlavě . Nasadila jsem vřelý úsměv , který mi ale nedošel k očím , pod kterýma se rýsovaly tmavé kruhy . Poslední dobou jsem moc klidně nespala . ,,Ahoj Anne ,moc ráda tě vidím ." ,,Ahoj Tay ," pozdravila mě mojí přezdívkou má nejlepší kamarádka , mající v očích jiskřičky štěstí , které ale okamžitě nahradila starost , jakmile mě zahlédla . ,,Neboj , nic se neděje ", usmála jsem se na ni . ,,Jen jsem se moc nevyspala . Podezíravě na mě přimhouřila oči , přičemž zamumlala to svoje ,,jen aby ". ,,Jo mimochodem co ti takhle zvedlo náladu hned po ránu ", zeptala jsem se , přemýšlejíc co jí mohlo způsobit takovou radost . ,,Felix mě požádal o ruku ", s úsměvem mi ukázala prsteníček , na kterém se blyštil drobný zlatý prsten s červeným kamínkem . Ohromeně jsem se na ni podívala a poté vstala a pevně jí obejmula . ,,Páni gratuluju , tak konečně se vymáčkl , i když to byla jen otázka času ". Vřele jsem se na ni podívala . Ann mi to oplatila úsměvem od ucha k uchu . Já takové štěstí mít nikdy nebudu , problesklo mi hlavou , navenek jsem však nedávala nic znát , nechtěla jsem jí skazit radost . Už tak byla dost zklamaná z toho , že se za dva týdny stěhuju , chápala však , že to musím udělat aspoň pro částečný klid v mojí duši . Úsměv , který nám zdobil tváře , když jsme mířily do kantýny , byl však nefalšovaný i z mojí strany . Měla jsem že své nejlepší kamarádky radost , její spřízněná duše Felix byl moc hodný člověk a pro Anne by udělal první poslední . Seznámili se už jako děti , byl to spolu s Anne jeden z mých nejlepších přátel . Byl o dva roky starší jak ona a to že se z nich stane pár bylo jasné už od dětství , vždy měli jeden k druhému hodně blízko , mnohem blíže jak ke mě nebo statním . Občas jsem jím to záviděla .