Spřízněné duše

7- ona

Později toho dne jsme seděly s Anne u ní doma a popíjeli už třetí flašku vína z její sbírky .
Anne měla doma vždycky výborné víno , její rodiče vlastnili takovou menší zato hodně oblíbenou vinici , kterou vlastnila jejich rodina už mnoho generací a jejich vína byla vyhlášená po celých státech , hlavně ta archivní .
Né že by jsme byly nějaké alkoholičky ale tahle situace si to prostě žádala . Nikdo odemě nemůže čekat že ponesu dobře , to že pustili vraha mých rodičů a sester na svobodu a že se s tím lehce srovnám .
Na druhou stranu jsem postřehla jakýsi nepatrný pocit úlevy , který se mi rozprostřel hrudí , což mě extrémně vytáčelo . I po tom všem mi na něm pořád záleželo , ať jsem se to snažila popřít , jak jsem chtěla , tak to prostě chodilo . Tyhle pouta jenom tak nemizí ani po něčem takovém .
Frustrovaně jsem si povzdechla , čehož si všimla moje nejlepší kamarádka , protože přemýšlivě a lehce starostlivě nakrčila obočí a stiskla mi ruku . Znovu jsem si připomněla , jak jsem ráda , že mám někoho jako je ona . Blondýnka byla o tři roky starší než já , a proto jsem jí už od začátku brala jako starší sestru .
Ráno bylo potom horší , protože jsme u třetí flašky rozhodně neskončily . Hned jak jsem se probudila zaútočily na mě vnější vjemy plnou silou . Světlo co pronikalo přez roztažené závěsy pokoje pro hosty bylo příliš ostré , bolela mě hlava a žaludek jsem měla jak na vodě , jelikož se kocovina ozývala plnou silou . Se zasténáním jsem se otočila zády k oknu a přetáhla jsem si polštář přes hlavu . Nesnáším rána . Ještě štěstí , že je sobota a nemusím do práce .
Z postele jsem se nakonec vyhrabala asi hodinu později a po , troše zkulturnění sama sebe jsem se vydala do kuchyně se nasnídat .
U stolu už seděli Anne s Felixem , pili kafe a přitom si dopřávali klasickou anglickou snídani , jejíž perfektní přípravou byl Felix proslulý . Na Felixovi byla znát únava ,jelikož před půlhodinou přišel z práce , zato Ann ta přímo sršela enegií . Tohle jsem u ní nikdy nechápala a lehce jí to záviděla . Jiní ráno při kocovině ještě spí na stole a vypadají jako člověk co týden nespal , ale ona nikdy . Vždycky vypadala , jako by předchozí večer vůbec nic nepila .
Později toho dne jsme seděli všichni tři v obýváku a sledovali Felixovo pitvoření a předvádění mě a Ann , když nás našel včera večer úplně na kaši . ,,No a pak jsi zhodila tu obří vázu a vylila jsi jí tak celou na zem . Potom jsi na té vodě uklouzla a spadla a Malory to zabila tím , že začala jančit , že tě mám chytit , nebo mi na té vodě uplaveš . Pak se svalila na zem jak lachtan za tebou a začala se smát , což z nějakého důvodu rozesmálo i tebe , takže jste tam v té louži ležely tak dvacet minut než se mi vás podařilo přesvědčit , aby jste si šly lehnout . " Dovyprávěl pobavený Felix a tiše se u toho pochechtával . S blondýnkou jsme se v tu chvíli na sebe podívaly a vyprskly smíchy . ,,To není možné , až tak marné jsme být nemohly . " Vydala jsem že sebe mezi smíchem a lehce do něho šťouchla . ,, Ale jo mohly ," pořád se na nás usmíval .
Po obědě jsem se potom vydala domů , přičemž jsem se nevyhla jeho zkoumavému starostlivé mu pohledu a pevnému objetí . ,, Drž se ," zašeptal , ,, kdyby něco jsme tu pro tebe ." Naposledy se na mě povzbudivě usmál . Pak mi oba zamávali a já se vydala domů .