Spřízněné duše

5 - ona

      Flashback
Mé desetileté já stálo v malém růžovém pokojíku , který jsem sdílela se svými třemi staršími sestrami Lindou , Tarou a Rachel . Náš dům byl malý , dole se nacházel útulný byť malý obývák s kuchyní , se kterou byl oddělen částečně prostorným pultem a částečně zdí polepenou všemi možnými fotkami z různých akcí a rodinných výletů , dále se dole nacházely malá komora a také koupelna se záchodem a chodbička která vedla od domovních dveří ke schodům do patra kde se nacházely dvě ložnice . Celkem malý prostor , ale pro malé děvče , které rádo žilo s hlavou v oblacích a vymýšlelo si dobrodružné příběhy o tajných chodbách vedoucích zpoza skříní a obrazů které byly často větší jak jak já , to byl hotový ráj . Dnes však ne , zezdola se ozýval rozzuřený křik mamky a táty tlumený zavřenými dveřmi pokoje . Bezradně jsem seděla na jedné ze dvou dvoupatrových  postelí co se tu nacházely a pozorovala sestry jak si píšou úkoly snažíc se nevnímat tu hádku dole . Byla jsem bezradná , máma s tátou se nikdy nehádali i po těch letech co spolu žili , tak byli jak zamilovaní puberťáci , nebo aspoň tak to říkaly moje kamarádky , pokaždé když je viděly . Kdekdo jim to záviděl , když láska nevymizí ani po tolika letech a po čtyřech dětech , tak to už je co říct , ale dnes se špatná nálada rozlévala po domě jako mlha a dodávala všemu pochmurnou atmosféru . Nechápala jsem to , hlavou se mi promítaly katastrofické scénáře , které mi vyprávěly kamarádi ze školy . Rodiče se začnou hádat a pak se rozvedou , přičemž si rozdělí děti a nebo jeden z rodičů odejde a budou ho vídat jenom  o víkendech nebo o prázdninách . Z celého srdce jsem se modlila aby toto nebyl i náš případ , neuměla jsem si totiž představit , že bych o někoho z rodiny přišla a vídávala bych ho jen občas . Když křik ani pomalu po půl hodině neustával , rozhodla jsem se jít za nimi dolů a zkusit je usmířit , jak jsem nyní zjistila hádky moje malé já snášelo špatně . Opatrně jsem tedy vyšla z pokoje do a potichu sešla po schodech dolů do předsíně a nakoukla zpoza otevřených dveří , že kterých bylo vidět do obýváku a kuchyně . ,,Já to nechápu , jak jsi nás mohl takhle ohrozit ," křičela na otce máma . Na tváři se jí držel rozzlobený ublížený výraz , kterým ho propalovala . V jedné ruce držela utěrku a druhou se křečovitě držela pultu , na kterém leželo v odkapávači neutřené nádobí . Táta se na ní také díval jeho výraz byl ale tak nešťastný , až mě píchlo u srdíčka , nechtěla jsem aby byl můj táta smutný . ,,Já už nemohl Mackenzie ,"vydechl táta . ,, Ty věci co se tam dějí , ty lidi jsou zrůdy . Musel jsem to nahlásit někomu , kdo s tím něco udělá ." Pohladil mamku něžně po tváři a pokračoval . ,,Kdybys to viděla , malé děti ve věku našich holčiček , prostě jsem se už nemohl dívat na to co se tam děje . Ti lidé kterým jsem to nahlásil , slíbili naší rodině bezpečí , ukryjí nás někde daleko . Prosím nechci o vás přijít . Musíte se s holkama sbalit ale jen to nejnutnější , o zbytek se SHIELD postará . Do pár hodin tady budou ". Chlácholivě se na mamku zahleděl a láskyplně jí políbil na čelo . V tu chvíli jsem to už nevydržela a vyšla spoza dveří do obýváku . ,, Mami my pojedeme pryč ? " Zoufale jsem se na ní zadívala a plačtivě dodala ,, já nechci mám to tu ráda , mám tu kamarády ....." Nyní se mi už slzičky vylily z očí a stékaly volně po tvářích . ,, Nemám ráda když se hádáte  , bojím se že už se nebudete mít rádi ." Oba se na mě vyděšeně podívali . ,, Ale broučku ,"došla ke mě mamka a láskyplně mě objala , ,, neboj se , my se máme pořád rádi to že jsme se pohádali , ještě nic neznamená . " Něžně se na mě usmála a začala mi utírat slzičky . Znovu jsem vzlykla . ,, Ale Kajla říkala , že se její rodiče pohádali a pak se rozvedli a já nechci aby jste se rozvedli a jejich tatínek si potom našel jinou maminku s kterou musí Kajla bydlet a já nechci jinou maminku ani tatínka ." vyhrkla jsem mezy vzliky a objala jsem jí pevně nazpátek . ,, Neboj se broučku , to se nestane ," zamručel táta . Maminka mi to potvrdila jemným úsměvem . ,,Teď půjdeme spolu nahoru , se sestrami si zabalíte a pojedeme na dovolenou ." Vzala mě za ruku a vedla mě zpátky do pokojíčku .
    End od flashback