𝐃𝐢𝐨𝐧𝐲𝐬𝐮𝐬 (𝐕𝐦𝐢𝐧𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐓𝐚𝐞𝐤𝐨𝐨𝐤, 𝐘𝐨𝐨𝐧𝐦𝐢𝐧 𝐬𝐭𝐨𝐫𝐲)

1. Kapitola 🍷

„Přejete si whiskey zředit, pane Kime?" zeptal se barman zdvořilým hlasem.

„Ne, Jimine. Vodu mi prosím postav vedle toho," mávl rukou zmíněný muž a otočil se na židli.

Opřel se zády o barový pult, dal si nohu přes nohu a rozhlížel se po místnosti jako já před malou chvílí.

„Zde je vaše pití, pane Kime."

„Děkuji, Jimine. Rovnou to zaplatím. Dneska výjimečně spěchám."

Vytáhl si z kapsy, jež byla na vnitřní straně obleku, peněženku a začal vytahovat velké bankovky.

„Zbytek si nechte, Jimine. Za skvělou obsluhu," položil na stůl 25.000 wonů (přes 500 Kč, přes 18€) a uchopil skleničku s medovou tekutinou do ruky.

Otočil se směrem do místnosti a začal si svůj velmi drahý drink vychutnávat.

Jimin vrátil láhev s lahodnou tekutinou na nejvyšší poličku a začal se věnovat nově příchozím návštěvníkům.

Podíval jsem se na etiketu láhve. Moc dobře jsem na ni neviděl, neboť byla ode mne daleko a vysoko, ale ze Skotské vlajky na vrchu viněty jsem usoudil, že se jedná o skotskou whiskey vysoké kvality.

Nikdy jsem na tvrdší alkohol nebyl, ale zatoužil jsem ochutnat medový nápoj, jenž právě pil pro mě záhadný pan Kim sedící uvolněně nedaleko mě.

Díval jsem se na láhev a uvažoval, zda si mám nápoj objednat. Stále mám na jazyku jemnou chuť francouzského vína a že bych přešel na tvrdší alkohol?

Podepřel jsem si bradu rukou a jemně pohupoval skleničkou, ve které červená tekutina omývala ještě čisté kousky skla a zanechávala za sebou průhlednou červenou stopu, jež za pár okamžiků zmizela.

„Děkuji, Jimine. Nashledanou zítra," probudil mě z mého rozmýšlení klidný hlas pana Kima, který se chystal k odchodu.

Postavil se a skleničku posunul dál od sebe. Napil se vody a několika loky vyprázdnil sklenici do poloviny.

Upravil si svůj elegantní oblek a otočil se mým směrem.

Sakra. Sakra. Jak dlouho se už tak na něj dívám.

Rychle jsem sklopil pohled a díval se na skoro prázdnou skleničku vína.

Pan Kim se opřel o barový pult a jeho tělo směřovalo mým směrem.

Nevěděl jsem, co čekat. Podíval jsem se na něj a navázali jsme spolu velmi zvláštní oční kontakt.

Propaloval mě pohledem a já se mohl do těch jeho krásných hnědých oči dívat klidně do konce života.

„Nashledanou," pověděl mi a kývl hlavou. Jemně se na mě usmál a pomalu se rozešel k východu.

„N-nashledanou," odpověděl jsem mu a překvapeně se díval na jeho záda. Ladnou chůzi vyšel z baru v doprovodu tichého zabouchnutí dveří.

Nerozuměl jsem svým pocitům. Nikdy jsem se necítil tak zvláštně v přítomnosti jakéhokoliv muže.

Tenhle muž měl na mě nějaký vliv. Když jsme se navzájem dívali do očí, nemohl jsem se od něj odtrhnout.

Dopil jsem poslední kapky červeného vína a poprosil barmana o účet.

Dobré ráno,

doufám, že vás příběh alespoň trošku zaujal a snad mu dáte šanci.

Děkuji za veškerou podporu❤❤❤