touží

První den

Tak a je ráno, už jsem nastoupila do práce. Jsem úplně nadšená. Zatím jsem neměla žádný rozvoz, tak pomáhám v obchodě. Louise se mi snaží všechno vysvětlit, myslím, že budeme kamarádky.

"Vím, že už patřím do starého železa, Nino, ale ten kluk, co právě prochází venku před výlohou, je kus. Ten kdyby pracoval ve skladě..." Jo, ve skladě nikdo není, ale zatím to zvládnu zabalit všechno sama. Teda, doufám.
"Louise, nepatříš do starého železa! Ale kdyby měl pracovat tady, tak já bych raději zalezla do skladu, protože bych vedle něj vypadala jako ošklivé káčátko." Louise mě ale neposlouchá, jde ke dveřím. Ne, nemůžeš mě tady nechat samotnou. Kam jde? Už se vrací. Nejde sama. Přišel s ní ten kluk.
"Nino, koukej na to koho vedu! Tima! Time tohle je Nina, dneska nastoupila a bude ty balíčky dovážet na adresu." Takže prostě vyšla ven, nabídla práci a už má zaměstnance. Šťastná to žena.
Tim mně podává ruku? Tak to je super, není odsud! Taky jsem mu ji podala. Dobře, asi bude lepší ho nechat pracovat ve skladu. Venku by ho okukovalo až moc lidí. Zvoní telefon! První zásilka.
"Dobře, dobře, už k vám posílám kurýra, těším se na další spolupráci!"Louise právě dokončila hovor. A my na ni s Timem zírali se značným očekáváním.
"Tak mládežníci, Time tady máš sepsaný nákup, Nina půjde s tebou, abyste se ve skladě zorientovali."
Vešli jsme to chladnější obrovské místnosti. Všude, opravdu všude jsme mohli na něco narazit. Jen nemůžu pochopit systém ukládání věcí.
"Hej, Nino, takže ty nemluvíš dánsky?" Zeptal se mě Tim. Je to špatně, že nemluvím dánsky?
"Ne, nemluvím, snažím se to naučit, ale angličtina mi jde lépe, jak můžeš slyšet. Odkud jsi?" Nepoznala jsem jeho přízvuk...
"Já jsem z Německa, dánština není už tak těžká. Jsem tady tři měsíce a už mluvím jako pětileté dítě. Jak dlouho jsi v Dánsku?" Takže mluví německy, že bych si osvěžila jazyk? Vždyť jsem bydlela v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku. Zkusím to.
"Já? Jsem v Dánsku teprve chvíli, přijeli jsme s rodiči z Anglie před měsícem." Snad jsem poskládala větu správně.
"Cože!? Ty mluvíš německy? V Anglii se učí němčina? To je super." Takže teď ještě rýži najít a bude nákup celý.
"Mám rýži!" Křikne Tim.
"Pak ti to vysvětlím, je to složitější. Už musím jet." Chci vzít tu krabici, ale je příliš těžká. Ale zvládnu to. Taky by mi mohl pan gentleman pomoct. Místo toho kouká do mobilu.
"Louise mi poslala další objednávku, ale počkej, vezmu ti to." No proto, už jsem se bála, že si tě budu muset převychovat.
"Ne, v pohodě já to zvládnu." Jsem přeci nezávislá mladá žena.
"Pak ještě musíš jet na kole, ale jestli to chceš táhnout, bránit ti nebudu." Asi snídal vtipnou kaši, ne?
"Tak když jinak nedáš, můžeš mi to vzít." Zasmál se. Ha, hned mám lepší den.

Trasa je celkem jednoduchá na zapamatování, ale je to dálka. Elektrokolo si to frčí téměř samo, musím šlapat, ale jedu mnohem rychleji než na normálním kole.

Jsem tady, moje první předávka!