Sherlock

Pilot

Pohled Sherlocka:
Je osm hodin ráno a už jsme tu s Wansonem měli dva nezajímavé případy. Paní Hudsonová zase zvědavě přispěchala po schode nahoru, aby nám kladla vlezlé otázky ohledně těch lidi co tu byli.
,,Paní Hudsonová!" řekl jsem nevrle
Zarazila se a přestala se vyptávat ,,Děkuji" vyšlo z mých úst, když konečně sklapla ,,Uděláte nám čaj paní Hudsonová?"
,,Kolikrát Vám mám říkat, že nejsem vaše hospodyně" zněla dotčené, ale i tak šla do kuchyně chystat čaj. Johna spícího na křesle, rychle zvedla na nohy jeho dcera Rosie, která začala plakat.
,,Já nespím! Já nespím" běžel za ní. Ve chvíli kdy k ní John doběhl a ona ho viděla, pláč ustal. Přišel s ní do obývacího pokoje a choval ji. Já mezitím z okna pozoroval ženu s červeným deštníkem stojící naproti přes ulici. Nestála přímo na ulici, spíše byla zalezlá v uličce a dívala se sem.
,,Koho zase sledujete Holmesi?" všiml si toho John
,,Divá se sem" odpověděl jsem
,,Kdo?" nechápal
,,Tady je ten váš čaj pánové" nesla do místnosti paní Hudsonová
,,Připravte i třetí šálek" řekl jsem a ani se na ni neotočil
,,Oh, ráda si s vámi dám trochu-" přerušil jsem ji
,,Nebude pro vás" oznámil jsem
,,Jste někdy tak hrubý pane Holmesi" řekla, otočila se a odešla
,,No moment, co ten šálek?" otočil jsem se do obývacího pokoje a viděl jak paní Hudsonová odchází ,,Řekl jsem něco špatně?" podíval jsem se na Johna
,,To se ptáš vážně?" zeptal se mě nazpět
Většinou vždy když položím otázku, ani nečekám na odpověď a přemýšlím dál, takže jsem jen pokročil rameny a otočil se zpět k oknu. Hledal jsem tu dívku, ale už byla pryč. Když už tedy nebylo nic zajímavého k pozorování, usadil jsem se do křesla a zase se zamyslel. Jak bylo vidět byl jsem zamyšlen dost dlouho, protože ve chvíli kdy jsem zase začal vnímat své okolí, byl John pryč a venku byla tma. Přesunul jsem se z křesla do postele. Nebylo pozdě a tak jsem stejně nemohl usnout, pak zazvonil telefon. Z telefonu se ozval Lestrad.
,,Co se stalo? Vražda? Vydírání? Bomba?" jmenoval jsem
,,Bomba?" zopakoval
,,No co?" chvilku jsem se odmlčel ,,Všechno je možné"
,,Je to vražda" řekl policista
,,A dál?" chtěl jsem vědět
,,Vraždil pes" normálně bych na to asi nekývl, ale místní policie je na tom dost bídně. Oblékl jsem si svůj kabát s čepicí, zavolal jsem Watsnovi a vydal se na cestu.

Pohled Elis:
Ráno vstanu, nasnídám se, obléknu se, probudím brášku Luise, vyprovodím ho do školy  a jdu do práce. Pracuju jako sestra v místní nemocnici a každé úterý a čtvrtek chodím přes Baker Street jak ráno tak odpoledne. Zalezu si do postranní uličky a abych nevzbudila pozornost chvilku tam zůstávám i když postranní uličky mají výhodu tu, že si tě lidé spěchající kamkoliv ani nevšimnou.
Ovšem nedávno jsem si všimla, že mě začal pozorovat nějaký muž, který nejspíše žil v baráku naproti přes silnici. Měl tmavé delší vlasy, lehce zvlněné a upřeně se na mě pokaždé díval.
Po práci jdu jako každé úterý a čtvrtek ke svému psychologovi.

,,Jak se cítíte Elso?" ptá se tak pitomě jako pokaždé
,,Pořád stejně doktore" kýval jsem hlavou
,,Terapie není možná pokud se mi neotevřete" říkává taky často
,,Já sem chodím protože musím. Kdybych ji neměla nařízenou, raději bych se odstřelila, než abych se vykecávala o mojí posraný minulosti s nějakým cizím chlapem"
,,Dobrá" odkašlal si ,,Takže tu chcete tu hodinu zase jen prosedět?"
,,Myslím, že je to prosté" vynutila jsem ze sebe úsměv
,,Vypadáte, jako by vás sebevražda vaší matky vůbec neranila" snažil se o rozbor mé maličkosti
,,Na mě ty vaše psychologický kecy neplatí"
,,Snažíte se všechno držet v sobě, ale to není dobře. A vy to víte" mluvil dál
,,Dělám tolik věcí, které nejsou dobře"
,,Jako například?" chtěla vědět
,,Jako na příklad vám do toho nic není" zazdila jsem ho
,,Máme před sebou ještě čtyřicet pět minut" řekl, když se díval na hodinky ,,Zvládnu vaše nepřátelské útoky, ale dřív nebo později stejně začnete mluvit"
,,Když myslíte"
,,Vím" ukončil tím naši debatu. Chvilku jsme jen tak mlčky seděli, než mu to nedalo a zase se mě snažil rozmluvit. Netrvalo moc dlouho než mu došlo, že to nemá cenu.
,,Takže zase příště" rozloučil se se mnou ve dveřích a já odešla. Cestou od psychologa jsem vzala pizzu a spěchala domu.
,,Jsem doma smrade!" zavolala jsem do bytu
,,No huraaaa! Už mám hlad!" poskakoval kolem mě, usmála jsem se a zaběhla do kuchyně. Otevřela jsem krabici od pizzy na stůl, vzala jsem dva talířky, dvě sklenice na pití a položila je ke krabici. Luis přiběhl, sedl si ke stolu a už sahal po prvním kusu.
,,A umyl jsi si ruce?" pokárala jsem ho
,,Ne" smutně sklonil hlavu
,,Tak utíkej" ukázala jsem směrem ke koupelně. Já nám mezitím nalila pití a také si umyla ruce. Sedli jsem si ke stolu a začali jíst ,,Dobrou chuť Eli" řekl s plnou pusou a mlsně si olizoval rty ,,Dobrou chuť Luisi" zamyslela jsem se a chvilku nic nevnímala, pak jen cítím jak do mě Luis drká abych jo vnímala ,,Promiň, co si to říkal?"
,,Ptal jsem se jaký si měla den v práci?" pohyboval nohama do rytmu sem a tam a při tom ukusoval ze svého kousku
,,Byl.." únavný, říkám si v hlavě ,,..Dobrý. Co jste dělali ve škole?" zeptala jsem se, ale hned po tom jsem přestala poslouchat. Nedělám to často, jen jsem dnes opravdu unavená, tak mu jen všechno odkývu, párkrát se zasměju a on si ničeho nevšimne.
,,Půjdeme se teď dívat na pohádku?" zeptal se nakonec
,,Jasně" pohladila jsem ho po hlavě ,,Něco tam najdi" řekla jsem, on utíkal zpátky do obýváku a já sklidila nádobí. Pustil si Spongeboba a já si sedla k němu na sedačku.
Viděli jsme první díl, když od souseda vyšel hlasitý výkřik. Nejdřív se ozval mužský výkřik hned na to ženský
,,Co to bylo?" vyděsil se Luis
,,To nevím" vylezla jsem na balkon, ale neviděla nic zvláštního ,,Luisi, zůstaneš tady a já se půjdu podívat ano" kývl na souhlas. Vzala jsem si klíče, zamkla ho a i když dost vyděšeně, vydala jsem se vedle k sousedovi.
,,Pane bože! Proč já" mumlala jsem si pro sebe. Došla jsem ke dveřím a než jsem stihla cokoliv udělat vyběhla vyděšená slečna ven a plakala. Bylo to zvláštní, protože pokud vím tak tu žije jen pan Black se svým psem, kterého každé ráno hladí můj bráška přes plot.