Sherlock

Jiná práce?

Pohled Elis:
Dnes je čtvrtek a já jdu zase do uličky v Baker Street. Podívám se přes ulici do okna a zase ho vidím. Poprvé za celou dobu co sem chodím musím jít a zazvonil na dveře 22B.
Zazvonila jsem a přišla mi otevřít jedna mile vypadající dáma.
,,Co si přejete zlatíčko?"
,,Musím mluvit s panem Holmesem" řekl jsem
,,Oh, jistě, tudy" vedla mě nahoru po schodech. Dveře do jeho bytu byli otevřené a on už nestal u okna, ale sedel v křesle, prsty propletené v sobě spojeny před pusou, vypadal jakoby přemýšlel.
,,Ah, Elis že?" bylo první co řekl. Ani mě nepřekvapilo, že i když jsem mu jméno neřekla, tak to věděl, přeci jen věděl i kde pracuji a z policejních záznamu o každé osobě v Británii je to jasné.
,,Ano, dobré ráno"
,,Čemu vděčíme za vaši návštěvu. Chodíte za pacienty normálně?"
,,Nejsem tu kvůli vám" řekla jsem
,,Tak proč?" podíval se na mě
Mezi dveřmi se najednou objevil nějaký muž. Měl prošedivělé vlasy, byl docela malý, ale ne menší jak já, spíše oproti Sherlockovi byl malý v ruce držel nákup a malé dítě.
,,Dobrý den, jsem John Wotson" položil nákup a podával mi ruku
,,Dobrý den" řekla jsem nejistě
,,Johne, omluvíš nás na moment?" zeptal se Sherlock i když mi to moc jako otázka nepřišla
,,Jo, jasně" nevěděl co dřív ,,Půjdu uspat malou" řekl nakonec a odešel
,,Já vás nebudu zdržovat dlouho" řekla jsem ,,Jen včera jsem se nezeptala, když tedy pes pana Blacka bude žít, soudím podle toho, ze to k tomu vycvičil, co s nim tedy bude?"
,,Proč se na to zvíře pořad ptáte?" ignorovala jsem jeho otázku a pokračovala ,,Myslíte, že by bylo možné si toho psa vzít?" chvilku se zamyslel a pak řekl ,,Chodíte tudy i odpoledne?" kýval jsem ,,Tak tu na vás odpoledne bude čekat" řekl
,,Vážně?" byla jsem nadšená ,,To je úžasné!"
,,A to je vše?" chtěl vědět
,,Jistě, děkuju moc" chtěla jsem ho radosti obejmout, ale udržela jsem se
,,Skvěle, tak nashle" vyprovodil mě ke dveřím a já šla do práce

Pohled Sherlocka:
,,Johne!" zvolal jsem po tom co Elis odešla
,,Co?" ozvalo se z pokoje
,,Nechceš chůvu?" John přišel s udiveným výrazem ve tváři a se svoji dcerou v ruce
,,Aby se o mojí malou Rosie staral někdo cizí? Ne, díky!" řekl rázně
,,Taky si někdy musíš odpočinout" řekl jsem
,,Nedám své dítě nikomu, komu nedůvěřuji" řekl stejně rázně
,,Tak si ji přeci můžeš vyzkoušet" argumentoval jsem ,,Navíc, pořád tady bude paní Hudsová a ta by pro malou udělala první poslední"
,,No a ty o někom víš?" zeptal se ,,Tím samozřejmě neříkám jo, jen se ptám" dodal spěšně k tomu
,,Právě odešla"
,,A ona chtěla práci?" nechápal John
,,Ne, psa"
,,Sherlocku! Pane bože.. Když nechce práci chůvy, tak jí přece nemůžeš-"
,,Za zeptání nic nedáme" přerušil jsem ho ,,Teď musím jít. Vidíme se později" vzal jsem si kabát a šel na policii

Pohled Elis:
Dnes jsem se domů těšila víc než kdy jindy. Věděla jsem, že bráška bude rád za nějakého domácího mazlíčka a já budu ráda, že jsem ho zachránila před útulkem a taky mi bude připomínat Adama. Bylo 15:50 a já měla vše hotové, šla jsem se tedy převléci. Svlékla jsem si šaty a oblékla kalhoty, následně na to tričko. Ve chvíli kdy jsem si oblékala tričko slyšela jsem klapnout dveře a chvíli na to jsem cítila něčí ruce na svých bocích. Trhla jsem sebou, otočila jsem se a stál tam Paul ,,No jasně, jaký jiný prase jsem mohla čekat" řekla jsem znechuceně
,,Oh, Elis. Sladká, malá Elis" pohladil mě po tváři
,,Dej mi pokoj, dík" řekla jsem a chtěla odejít, ale Paul mě přitiskl ke stěně a ruce mi držel nad hlavou
,,Chci tě ještě víc, když nejevíš zájem" zašeptal mi chlípně do ucha a olízl mi krk, který následně začal líbat a pokračoval dolů. Jeho druhou ruku jsem cítila na svém stehnu a když se začala sunout nahoru musela jsem jednat.
Moje noha byla mezi těma jeho, tak jsem kopla. Paul se sesunul na zem a já byla volná ,,Říkala jsem dej mi pokoj" zvala jsem si věci a odešla za těmi podivíny na 221B. Ještě před tím, než jsem zazvonila, přeběhla jsem ulici, zašla do své uličky a pak mohla jít zazvonit. Otevřela mi zase ta paní a pustila mě dál.

,,Už jsem vás netrpělivě vyhlížel" bylo první co Holmes řekl když jsem se objevila ve dveřích
,,Ano, omlouvám se, zdržela jsem se v práci"
,,Když mluvíme o práci, jednu bych pro vás měl" pohladil si psa, který stál vedle něj
,,Nerozumím, já práci mám"
,,Tak jinak, mám pro vás práci, jistě lépe placenou a nikdo vás tu nebude obtěžovat"
,,Obtěžovat?" nechápala jsem
,,Ano, sexuálně" jak to zase ví? Neodpovídala jsem mu, jen jsem na něj koukala. Pak přišel Watson a v ruce měl malou. Nevím jak to ta malá udělala, ale měla to perfektně načasované, ve chvíli co s ní přišel do pokoje začala plakat a nebyla k utišení ,,Už nevím co s ní. Nezkusíte to?" podával mi jí
,,Já?"
,,Ano, jste žena, třeba vám to půjde lépe jak mě"
,,No to nevím.." řekla jsem, ale přes to jsem to zkusila. Chvilku jsem na ní koukala, pak jsem jí začala houpat a k tomu vydávat ,,ššššš" aby se utišila. To trochu pomohlo a když už byla malá docela v klidu, začala jsem jí broukat písničku, kterou jsem vždycky zpívala bráškovi a pak přestala úplně. Zavřela oči a usnula ,,Asi byla jen unavená" řekla jsem nakonec ,,Kde tu máte postýlku?" ptala jsem se
,,Tady na chodbě" ukázal mi jí Watson a já malou uložila
,,Je krásná" pohladila jsem jí po baculatých tvářích ,,Má vaše oči" usmála jsem se a oba jsme se vrátili do obývacího pokoje. Sherlock hodil nějaký pohled na Watsona a ten mu gestem odpověděl ,,Jak jste to dokázala?" chtěl vědět Watson
,,Ani nevím, asi už to v sobě prostě mám. Jako malá jsem se převážně o brášku starala já, takže to mám už zažitý dalo by se říct"
,,A nechtěla by jste si to zopakovat?" zeptal se Sherlock
,,Sherlocku!" okřikl ho Watson a on jen nechápavě pokrčil rameny
,,Jak to myslíte?" chtěla jsem vědět
,,Kdyby jste nastoupila k nám jako chůva, dal bych vám.." napsal číslo na papír a podal mi ho
,,Pane bože!" nevěděla jsem co říct
,,Můžete přijít na osmou, jít pro brášku do školy i si dojít nakoupit a čas nebude hrát roli. I kdybychom vás po třech hodinách už nepotřebovali, dostanete zaplacený celý den" řekl ještě
,,No.." váhala jsem
,,A za začátku byste tu nebyla sama, Watson by na vás dohlížel"
,,A co když nebude spokojen?"
,,Věřím, že bude! Tak se vidíme zítra"
,,Musím si to ještě rozmyslet"
,,To ale nebyla otázka"
,,Dobrá tedy. Děkuju" vzala jsem si psa a s rozloučením odešla