Sherlock

Únos?

Ještě chvilku jsem si povídali a pak přišel Sherlock. Zmateně pobíhal po bytě a něco si mumlal.
,,Dělá tohle často?" zeptala jsem se
,,Často" přikývl John
Pobaveně jsem ho pozorovala, ale pak začala plakat malá. John se zvedal, že tam půjde, ale já ho předběhla ,,Službu mám já pamatujete"
,,Omlouvám se" zase se usadil a zvedl ruce jako by se vzdával
Chovala jsem Rosie dokud se neuklidnila, pak jí šla udělat mléko.
,,Půjdeme tedy na tu procházku?" přišla jsem zpátky do pokoje
,,Jistě, můžeme"
,,Tak já ji obléknu a vyrazíme. Kde máte kočárek?"
,,Je nahoře. Dojdu pro něj"

Malou jsem přebalila, oblékla a nandala čepičku, kterou hned hodila na zem. Skvělý.. usmála jsem se a zvedla jí. V kuchyni jsem ještě vzala lahvičku s pitím a přesnídávku, kdyby náhodou a už jsem mířila ke dveřím ,,Nepůjdete s námi Sherlocku?" otočila jsem se do obývacího pokoje.
,,Mám práci" odbyl mě
,,Dobrá, tak se mějte"
,,Taky"
Sešla jsem dolů ze schodů, kde na mě a Rosie už čekal John. Vyšli jsme a zamířili do parku v blízkosti Luisovi školy. Prošli jsme kolem stánku se zmrzlinou a já objednala 3x zmrzlinu ,,Jakou si dáte?" otočila jsem se na Johna, který klečel u Rosie
,,Já, no.." zněl zaskočeně ,,Se mnou si nedělejte starosti"
,,Johne, jakou?" vydechla jsem a trvala na svém. John se podrbal na zátylku ,,Tak čokoládovou" řekl nakonec
Prodavač mi podal naše zmrzliny plus kornoutek navíc a my se vydali dál. Došli jsme do parku a posadili se na lavičku. Otočila jsem Rosie směrem k nám a nabrala kornoutkem kousek zmrzliny od sebe a podala jí to. Viděla jsem jak se jí rozzářili očíčka a natahovala ruce. V tu chvíli mi zazvonil telefon, volal Luis.
Domluvili jsem se aby počkal před školou a s Johnem jsme vyrazili na ním.

,,Elis" pokřikoval Luis a běžel ke mě
,,Ahoj Luisi" objala jsem ho ,,Jak se říká Luisi?" pohladila jsem ho po hlavě
,,Dobrý den" usmál se
,,Ahoj" usmál se i John
,,A kdo to je?" zašeptal mi do ucha
,,To je pán u kterého teď pracuju. Doktor Watson" vysvětlila jsem mu ,,Půjdeme nakoupit?" Luis souhlasně kývl hlavou ,,Nevadí vám to Johne?" zeptala jsem se
,,Nevadí, aspoň taky něco koupím" usmál se
Usmála jsem se taky a všichni jsem se vydali do krámu a pak zpátky do bytu 221B.
,,Teď už to zvládnu" řekl John přede dveřmi
,,Já jí ještě klidně uložím"
,,To je v pořádku" trval na svém
,,Tak já vám aspoň pomůžu s tím kočárem" už se nadechoval, že něco řekne a tak jsem ho zarazila ,,A ne není odpověď" řekla jsem
,,Dobrá, díky" zvedl pravý koutek
,,Pojď dovnitř Luisi"
Paní Hudsonová vyběhla na chodbu zjistit co se děje. Hned si začala povídat s Luisem a já pomohla Johnovi vynést kočárek. Rosie si už šmudlala oči a zívala, uspat ji bude hračka ,,Opravdu jí nemám uspat?" ujistila jsem se ještě jednou
,,V pořádku Elis. Dnes jste toho zvládla dost" řekl a mě to udělalo radost
,,To znamená, že jsem prošla?" chtěla jsem vědět
,,To nemohu posoudit z jednoho dne, ale vedla jste si dobře. Zítra se budu těšit" řekl a podával mi ruku na rozloučení. Byla jsem pobavena jeho odměřeným chováním, ale také jsem mu ruku podala, seběhla po schodech dolů, omluvila se paní Hudsonové. že už musíme jít a vyšla jsem ze dveří.

,,Slečna Taylorová?" promluvil na mě nějaký muž
,,Kdo se ptá?" chtěla jsem vědět
,,Pan Holmes vám zařídil odvoz" odpověděl ten muž
,,Opravdu?" podivila jsem se ,,Nechci znít neuctivě nebo tak, ale raději půjdeme pěšky"
,,To nebyla otázka" řekl ten muž a otevřel dveře od auta
Nebyla jsem si jistá co dělat, ale nakonec jsem nastoupila, ten muž za námi zavřel a posadil se za volant. Vzadu seděla nějaká žena. S Luisem jsme se usadili a auto odjelo. Trasa, kterou jsme jeli jsem neznala a tak jsem chvilku tápala, ale nakonec promluvila ,,Nejsem si jistá jestli jedem správně"
,,Jedeme" ujistila mě ta žena
,,Takže nás odvezete domů?" ptala jsem se
,,S menší zajížďkou"
,,Jakou zajížďkou?" chtěla jsem vědět, ale ta žena už nic neřekla
Jeli jsme ještě nějakou chvilku, až jsme dorazili ke starý, opuštěný sklad. Auto zastavilo a dveře otevřel ten muž ,,Zůstaň tady" řekla jsem Luisovi, nevím proč, ale cítila jsem, že se nám nic nestane. Vyšla jsem z auta a všude kolem byli kontejnery, které přepravují lodě, když jsem se nadechla cítila jsem zatuchlinu, v celém skladu bylo rozsvíceno jen pár světel. Působilo to docela děsivě. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděla, chtěla jsem se vrátit do auta, už jsem se otáčela, že půjdu a v hlavě si říkala, že je Sherlock vážně podivín, ale v tu chvíli někdo promluvil ,,Už odcházíte?" otočila jsem se za hlasem. Stál tam muž vysoký téměř jako Sherlock, hnědé vlasy trochu řídké na temeni, byl oblečen v saku s červenou kravatou ,,Příjemné prostředí pane Holmesi" snažila jsem se aby to znělo co nejvíce ironicky
,,Vskutku" odvětil
,,Buď nechápete ironii, nebo ji schválně přehlížíte" naklonila jsem hlavu a ironicky se usmála, on se pobaveně pousmál ,,Hádám, že s vámi se člověk nenudí" řekl nakonec
,,No a proč jsem tady?" ignorovala jsem jeho poznámku
,,Jdete hned k věci" podotkl ,,Jen mě zajímá kdo se motá kolem mého bratra, nic víc"
,,Tak tady mě máte v plné kráse"
,,Měl bych jednu otázku" oznámil
,,Poslouchám" zajímalo mě co po mě chce
,,Měl bych pro vás takovou nabídku" odkašlal si ,,Tedy spíše takový výměnný obchod. Informace za finanční odměnu"
,,Chcete abych donášela na vašeho bratra?" zvedla jsem obočí
,,Donášet je tak ošklivé slovo" uchechtl se ,,Ale vlastně ano"
,,Pak nemám zájem"
,,Ach" povzdechl si ,,Tedy dobrá" řekl odměřeně ,,Ještě se uvidíme slečno Taylorová. Vím kde pracujete" odcházel a zvedal svou hůl do vzduchu. Já se otočila a nastoupila do auta, které nás následně odvezlo domů. Udělala jsem večeři, uložila Luise, který vyčerpaně usnul na sedačce a usnula taky.

Na víkend jsme si s Luisem zajeli do Wizarding Worldu, abychom poradně oslavili jeho narozeniny. Cely víkend jsme byli proč a zase v pondělí ta máma rutina. Luise jsem doprovodila do školy a šla do práce. Celé dopoledne jsem si hrála s malou Rosie. Je to zvláštní většina miminek pořád jen řve, ale Rosie je hotový andílek. Dnes si John musel něco vyřídit a tak jsem s Rosie zůstala sama, tedy ne sama, v bytě byl i Sherlock. Zase se díval na stěnu, kde měl nalepené důkazy z nějakého případu, pospojované červenými nitkami. Chovala jsem malou když v tom Sherlok promluvil ,,Johne, podejte mi tužku" zmateně jsem se rozhlížela kolem, ale Johna nikde neviděla. Udiveně jsem vzala tužku rukou, kterou jsem měla volnou a podala ji Shrlockovi ,,Díky Joh-" zarazil se když mě viděl v periferním vidění ,,Elis" zmateně se zamračil ,,Kdy John-" ani nedokončil myšlenku
,,Asi před hodinou" přerušila jsem ho ,,Mimochodem.." začala jsem nejistě ,,Váš bratr je.. Em" hledala jsem správné slovo ,,Zajímavý"
,,To není zrovna slovo, které bych použil, ale jistě" usmál se jen na chvilku, pak byl zase soustředěný ,,Chtěl abyste mě špehovala?" zeptal se náhle
,,Ano?" podivila jsem se ,,Jak to víte?"
,,Intuice"
,,To jistě" zasmála jsem se