Sherlock

Rozuzlení

Pohled Elis:

Dneska byl docela klidný den. Seděla jsem na ambulanci a doktor mi vyprávěl nějakou jeho historku, když v tom někdo klepal na dveře. Otevřela jsem se a v nich se tyčil vysoký muž s vlnitými, tmavými vlasy a nádhernými oči.
,,Omlouvám se, vím, že je tam napsáno neklepat, ale už tu sedím asi 20 minut a potřeboval bych ošetřit" řekl a já si ho prohlédla celého. Sice jsem viděla, že má pošramocený obličej, ale pak jsem zjistila, že to nebyl jen obličej. I hned jsem ho pustila dál a on se podle pokynů doktora posadil.
,,Tak copak jste nám to dělal pane..?"
,,Holmes. Sherlock Holmes"
,,Tak jak se vám to stalo pane Holmesi?" zeptal se znovu
,,Jen jsem neviděl auto" řekl jako by se nic nedělo
Doktor mu posvítil baterkou do očí, prohmatal žebra, kde měl podezření na zlomeniny, zašil mu ránu na hlavě, objevil velký hematom na pravém lokti a levém stehnu, asi proto kulhal.
,,Nic víc vás nebolí?"
,,Nic víc" řekl
,,Dobrá. Sestři, vypište pánovi žádanku na rentgen" řekl a sedl si k počítači a zapisoval provedenou práci do jeho složky
,,Ano" udělala jsem jak řekl. Žádanku jsem mu dala do ruky, vysvětlila mu kam má jít a že potom může zase zaklepat. On poděkoval a odešel.
Po deseti minutách klepal na dveře. Doktor měl výsledky rentgenu před sebou na obrazovce.
,,Tak pane Holmesi" řekl a otočil se k němu ,,Máte štěstí, ty žebra jsou jen naražený. Za mě je to vše a pokud by vás začala bolet hlava, tak přijďte"
,,Rozumím, díky doktore, na shledanou" vyprovodila jsem ho ke dveřím, on se na mě otočil, podíval se na mě upřeným pohledem a kývl hlavou na znamení, abych šla s ním.
,,Pane doktore v čekárně nikdo není, mohla bych si zajít do bufetu?"
,,Jistě, jen mi sem někoho sežeňte, kdyby byl příjem abych vás nemusel hledat po všech čertech"
,,Jistě. Díky" usmála jsem se a šla to zařídit u vrchní sestry

Sherlock stál celou dobu někde za mnou a pořád se někam rozhlížel. Po sehnání náhradníka jsem mávla na Sherlocka a vyrazili jsem směr bufet. Stoupli jsem si do řady a já se na něj otočila ,,Co si dáte?"  zřejmě ho ta otázka zaskočila
,,Em, co? Ne. Nic" zvedl jeden koutek, ale hned mu zase spadl
,,No tak! Čaj? Kávu? Dortík?" usmála jsem se
,,To nemusíte, opravdu"
,,No dobrá. Jeden zelený čaj prosím" objednala jsem si a šli jsme si sednout ,,Takže pane Holmesi, proč tu jste?"
,,Je to tak zjevné, že tu jsem z jiného důvodu, než z toho, že mě před chvíli srazilo auto?"
,,Je neslušné na otázku odpovídat otázkou, to vás doma neučili?" rýpla jsem si a viděla jsem jak se pousmál
,,Učili mne jiné věci" tak trochu mě odbyl ,,Ale ano, jsem tu abych se zeptal na smrt Adama Blacka" zarazilo mě to a naběhl mi mráz po zádech ,,Včera jste řekla šikana je svinstvo, kdo ho dovedl k sebevraždě?
,,Thomas Newton.." řekla jsem ztěžka
,,Kdo jiný" řekl
,,Když jste to věděl, tak proč jste tady?"
,,Chci vědět, zda by pan Black byl schopný vraždy člověka skrze němou tvář" byl tak klidný
,,Ne!" vrtěla jsem hlavou ,,Ne!" zopakovala jsem to ,,Určitě ne. Pan Black je hrozně milý člověk, svého psa miluje protože je to jediná jeho vzpomínka na jeho syna, nikdy by neudělal nic tak hrozného" pořád jsem vrtěla hlavou
,,Dobrá a vy znáte celý ten příběh? Víte nerad bych se ptal pana Blacka, snad chápete"
,,Jo, jistě. Adam byl šikanovaný od svých spolužáků. Nechodila jsem s ním do třídy, byl mladší, ale trávili jsme spolu všechny přestávky, právě aby ho nechali kluci být. Jenže oni si na nás vždycky někde počkali. Někdy mě jen drželi, jindy zbili s ním, nadávali nám a uráželi. mě to posílilo, Adama dovedlo k sebevraždě. Všechno sepsal do deníku a když to jeho táta našem měl zlost, nenáviděl Thomase Newtona tak jak jen člověk může někoho nenávidět. Nejdřív přišel o ženu, pak o syna.." napila jsem se čaje ,,Ale na pohřbu se všechno změnilo. Thomas s pláčem prosil o odpuštění a tomu se také dostalo"
,,Zajímavé" řekl
,,Myslíte, že bych vás mohla o něco poprosit?" podíval se na mě a kývl ,,Zachráníte psa pana Blacka?" šlo vidět, že jsem ho znovu zaskočila
,,Uvidím co se dá dělat ano"
,,Dobrá děkuji" s tím jsme se rozloučili a já šla zase pracovat

Sherlockův pohled:

Rozloučil jsem se s Elis, vytáhl mobil a začal volat.
,,Potřebuju toho psa a pana Blacka. Hned!"
Dojeli jsme s Lestradem k domu pana Blacka s jeho dovolením jsme vešli dovnitř a následně na zahradu. Měl jsem teorii a potřeboval ji vyzkoušet.
Psa jsme uvázali na zahradě, pan Black nám uvařil čaj a mezitím jsme šli ověřit mou teorii. Vzal jsem si telefon a pustil na něm hodiny, které odbíjí čas. Hodiny odbili 9x ,,Tak pane Blacku, teď řekněte to co jste řekl vašemu psovi ten večer" zavelel jsem
,,Em, dobře. Jak se ti daří hochu?" nic
,,Hlasitěji" přikázal jsem
,,Jak.. se ti daří hochu?" pořád nic. Pes klidně ležel a vypláznutým jazykem

,,Nic se neděje Holmesi" přišel za mnou Lestrad
,,Něco mi uniká! Něco mi musí unikat!"
,,Holmesi! Holmesi! No tak Holmesi!" snažil se mě zastavit ,,prostě si se spletl, to se stává" řekl mi
,,Mě ne!" zvýšil jsem hlas
,,Dáme si ten čaj pánové? Když už jste sem vrátili cestu"
,,To zní jako dobrý nápad" řekl Lestrad a vedl mě dovnitř.
Co jsem přehlédl? něco to být musí! Pojďme si to zrekapitulovat. Thomas Newton má za úkol od pana Blacka jeden večer pohlídat psa. Pes po telefonátu zaútočí, tak proč teď nezaútočil?  V hlavě se mi motá strašně moc otázek a já na ně nemohu nalézt odpověď. Rozhlížím se po místnosti. Něco jsem musel přehlédnout! Ale co?!
Z mého rozjímání mě náhle vytrhl telefonát panu Blackovi. Podíval jsem se směrem odkud vycházel zvuk.
,,Telefon!" vykřikl jsem
,,Co? Sherlocku, co to zase říkáte?" nechápal Lestrad
,,Ten telefon! Ten večer tu byl jiný telefon"
,,No ano, občas sem dávám telefon z pracovny" přiznal pan Black
,,Přinést! Okamžitě!" naléhal jsem
,,Tady je" podával mi ho
,,Skvěle. Teď na zahradu" oznámil jsem

Oba na mě jen nechápavě zírali, ale já si byl už na 100% jistý, že to vyjde. Přikázal jsem Lestradovi aby zavolal na pracovní telefon pana Blacka, on to udělal. Pes zahýbal ušima a zbystřil. Pustil jsem nahrávku odbíjení deváté hodiny. Po té co doznělo poslední odbití pes zaujal útočný postoj ,,A teď to řekněte" podal sem mu telefon.
Chvilku na něj díval, pak ho nervózně dal k uchu, otevíral pusu ,,Já to nedokážu" řekl nakonec ,,Takže se přiznáváte, že jste cvičil vašeho psa aby zabil Thomase Newtona"
,,On byl monstrum!" sevřel ruce v pěst ,,Když na pohřbu mého syna prosil o odpuštění, zželelo se mi ho a myslel jsem, že se z toho poučil, ale po návratu sem si na nic nevzpomínal. Zapomněl na kluka, kterého dohnal k sebevraždě! A když jsem ho pak viděl okrádat a šikanovat další lidi byl jsem rudý vzteky" jeho naštvanost přešla v jedné jediné chvíle na lítost a brek.
,,Už si měl zase pravdu" řekl mi při loučení Lestrad
,,A tebe to pořád překvapuje" odvětil jsem
,,Hej! Haló! Pane Holmesi!"zaslechl jsem za sebou, když jsem se otočil, stála tam Elis s nějakým chlapcem. Přišel jsem za nimi ,,Vidím, že zatýkají pana Blacka. Takže to nakonec byl on" vypadala trochu sklesle
,,Ano, cvičil svého psa aby-" koukl jsem se dolů ,,Ehm, no však víš" kývla na souhlas
,,A pane Holmesi?" ještě dodala ,,Jak jste věděl kde mě najdete?" usmál jsem se ,,Stačí si všímat"
,,Všímám si víc než si myslíte. Zajímalo by vás co v té uličce dělám?" zvedla jedno obočí
Je dobrá ,,Někdy na viděnou Elis" zvedl jsem ruku při odchodu ,,Budu se těšit Sherlocku" řekla a odešli taky