Sherlock

Hrubá síla není řešení?

Pohled Sherlocka:

Luis s jeho kamarádem přeběhl přechod a šli k nám.
,,Kde je Elis?" zeptal se John 
,,Nevím" pokrčil Luis rameny ,,Řekla že si musí jít něco zařídit" 
,,Ale ne" John vzal kočár a vydal se za Elis
,,No moment" zvolal jsem za nim, ale on nic, tak jsem s klukama šel za ním.
To mi chybělo .. Vrtěl jsem hlavou. Elis šla za klukama co Luisovi ubližovali. Doběhl jsem Johna a zastavil ho ,,Co to děláš?!" otočil se na mě prudce 
,,Co chceš jako dělat?"
,,Jít tam. Odvést jí. Já nevím, cokoliv"
,,Johne, poslechni svou radu, když ona to neudělala. Nech to být, není to tvoje věc"
,,Ale-"
,,Žádný ale" nahlas vydechl a nesouhlasně vrtěl hlavou, ale i přesto zůstal. Sledovali jsem Elis jak tam jednoho kluka drtila na zemi ,,Achjo, teď mě budou mlátit ještě víc" stěžoval si Luis
,,Nebo taky ne" řekl jsem ,,Podívej" ukázal jsem jejich směrem. Elis vstala z toho kluka, on si hladil ruku, asi ho to bolelo, ani bych se nedivil a po té co si vzali všechny své věci utíkali pryč. Elis se otočila a viděla nás stát opodál, trochu se zarazila, ale i tak hrdě nakráčela k nám. Pousmál jsem se, ještě nikdy jsem neviděl, že by někdo takto reagoval, ale svým způsobem to mělo své kouzlo. 

,,Proč jste to udělala?" vychrlil na ní John hned po tom co přišla 
,,To bylo super Elis!" jásal Luis ,,Viděl si jak utíkali?" smál se společně s jeho kamarádem. Elis se jen usmála a pak se otočila k Johnovi ,,Omlouvám se, ale já jsem prostě musela" pokrčila rameny a John jen zakroutil hlavou. Pak jsem šli všichni společně nakoupit, Elis odvedla kluky domů a pak jsme se vrátili k nám. 

Pohled Elis:

Malá Rosie usnula, když jsem šli z nákupu doprovodit kluky domů a neprobudila se ani, když jsem jí brala z kočárku abych jí mohla uložit do postýlky. Dívala jsem se na ní jak spokojeně spinká, je úžasná, usmála jsem se a pohladila jí po tváři. John po chvilce přišel taky aby se na ní podíval a tak jsem tam stáli oba dva u postýlky a pozorovali jeho spící dceru.
,,Jsem s vaší prací spokojen" řekl a narušil to ticho 
,,To jsem ráda" 
,,Mohl bych vás někdy-" byl přerušen
,,Máme případ" oblékal se Sherlock 
,,Už jdu" kývl John
,,No vlastně.. jsem se chtěl zeptat Elis jestli by nešla"
,,Já?" řekla jsem zmateně
,,Ona?" John byl stejně zmatený
,,Jistě. Ty tu aspoň můžeš zůstat s malou" řekl klidně 
,,A důvod?" John zněl naštvaně 
,,Minule mi dost pomohla, tak jsem myslel-" přerušila jsem ho já 
,,Promiňte, ale.. Neměl by jste se nejdřív zeptat jestli o to mám vůbec zájem?" 
,,Em.. No.. Jo.. Na to jsem nepomyslel" přiznal Sherlock
,,Ráda vám pomůžu, když to bude v mých silách, ale starání se o Rosie mě hrozně baví a mám jí ráda a taky si nejsem jistá jestli by mě prohledávání mrtvol bavilo" 
,,Dobrá" kývl na souhlas, pak pokynul hlavou aby ho John následoval a pak oba odešli. Chvilku na to přišla paní Hudsonová a usmála se na mě ,,Dobrý den" řekla jsem 
,,Dobrý děvče" 
,,Přejete si něco?" 
,,No, napadlo mě, jestli si nechcete popovídat. Jste tady vždy tam sama" usmála se znovu 
,,Jistě, dáte si čaj?" 
,,Černý prosím"
,,Jen tu k tomu nic nemám" volala jsem z kuchyně
,,Já mám sušenky dole" nadchla se a cupitala dolů po schodech ,,Ale příště nevyvázněte tak lehce" řekla když přišla 
,,Jistě" usmála jsem se 

Povídaly jsem si dokud kluci nepřišli. Bylo to jak povídání si s babičkou, to samozřejmě není nic špatného, ale jednou za čas to stačí. Byla jsem ráda, že kluci přišli, paní Hudsonová hned odešla a já už nebyla podrobována výslechu. 
,,Jsem tak ráda, že už jste tady" řekla jsem, když paní Hudsonová odešla 
,,To jsem vám až tak chyběli?" pousmál se John
,,Spíš to vypadá, že nám paní Hudsonová vymluvila Elis díru do hlavy" věšel si Sherlock kabát
,,Tak už utíkejte domů" řekl John 
,,Vážně?" udivila jsem se i když jsem vlastně nikdy neměla stálou pracovní dobu 
,,Samozřejmě, už to tu zvládneme" usmál se John a vzal si malou ,,A vy máte taky doma dítě"
,,On je zvyklí být sám" řekla jsem 
,,To možná, ale sám být nemusí, tak utíkejte" 
,,Děkuju" usmála jsem se, vzala si bundu, rozloučila se a odešla 

přišla jsem domů a Luis mi nezapomněl připomínat slíbené přespání jeho kamaráda. Vyčerpaná a strhaná jsem s nákupem přišla do kuchyně a odkývala jsem Luisovi vše co řekl.
Druhý den ráno mi volal John a řekl, že dnes nemusím chodit. Bylo fajn mít den volna, ale už horší bylo připravit dům na hosty a přichystat jídlo. Doprovodila jsem Luise do školy a hned šla nakoupit. Uvařila jsem oběd na zítra, na večer nakoupila klobásy, buřty, jitrnice a sobě piva pak jsem uklidila a připravila zahradu, aby si kluci mohli jen užívat. 
V práci mi čas utíkal rychleji než doma a trochu mě to štvalo, ale konečně odbyla třetí hodina a já vyrazila naproti klukům. Luis ke mě přiběhl a objal mě a já ho pohladila po hlavě. 

,,Půjdeme do kina Elis?" ptal se nadšeně 
,,A na co chcete jít?" 
,,Star Wars!!" vykřikli oba ještě víc nadšeně a já jen smířeně kývla že budu dvě hodiny sedět v kině na nepohodlných křeslech a umírat nudou
Vyrazili jsem domů, jelikož film začínal až v šest, tak jsem oběma udělala toasty aby v kině neměli hlad. Kluci spokojeně jedli v kuchyni a já zašla na zahradu. Když už budu dvě hodiny někde dřepět, tak určitě ne střízlivá řekla jsem si a zapálila si brko. Seděla jsem na verandě a dívala se jak pes skotačí a pobíhá po celé zahradě. Po dopálení jsem šla do kuchyně, taky snědla toasty a vyrazili jsme. V kině jsem nám všem koupila popcorn a pití.
Dvě hodiny utekli jak voda a kupodivu jsem se docela bavila. Kluci se celou cestu bavili o tom co viděli už po sto padesáté, bojovali spolu imaginárními meči a vzájemně doplňovali monology postav, s úsměvem jsem je pozorovala.
Když jsem konečně došli k brance našeho domu a já je otevřela, kluci zmizeli někde za domem na zahradě. Zamkla jsem branku, prošla domem abych otevřela prosklené dveře na verandu a viděla je skákat na trampolíně. Podívala jsem se na hodinky a bylo chvilku po půl osmé ,,Nechcete večeři?" zavolala jsem na ně a oni oba přiběhli 
,,Co bude k večeři?" ptal se Luis 
Vytáhla jsem buřty, které jsem schovávala za zády a jim se rozzářili oči ,,Takže jo" pohladila jsem Luise po hlavě a oni zase začali dovádět. Rozdělala jsem oheň a začala opékat. Po tom co kluci ucítili, jak se na ohni dělá jejich večeře, sedli si ke mně na židličky kolem ohně a nedočkavě na ně zírali. Začali jsem si povídat, do toho jsem kontrolovala jídlo, ale nakonec nás vyrušil zvonek.
,,Ty si někoho zvala?" ptal se mě Luis
,,Já si nikoho nezvu" odpověděla jsem zmateně a zvedla se ze stoličky
Přišla jsem k brance a po otevření se mi zjevili známě tváře ,,Co tu děláte?"