Sherlock

Víkend ve vile

Pohled Elis:

Vzbudila jsem se v 8 a po včerejším večeru jsem vůbec nechtěla dolů. Po chvilce váhání jsem nakonec vstala z postele a sešla dolů. Sherlock už byl vzhůru a seděl venku na verandě a hladil si psa.
,,Dobré ráno" nesměle jsem za ním přišla 
,,Dobré" řekl
,,Jste vzhůru dlouho?" pokračovala jsem v konverzaci 
,,Ne, ne ani ne" ani se na mě neotočil 
,,A dáte si něco k snídani?"
,,Ne díky, bude mi stačit čaj" kývla jsem i když to nemohl vidět a odešla do kuchyně. Zalila jsem sáčky s čajem a společně se svým jsem odnesla čaj Sherlockovi. Poděkoval a dál zadumaně hleděl do blba ,,Já.." chtěla jsem se omluvit, ale zaskočilo mě, že se na mě podíval ,,Chtěla bych se omluvit" 
,,Omluvit za co?"
,,No, za včerejšek.. Já-"
,,Zdravím, dobré ráno" ozval se za námi John
,,Ahoj Johne" slušně mu odpověděl ,,Pokud jde o včerejší večer. nic si nevybavuji, takže ať se stalo cokoliv, nemusíte se omlouvat" řekl
,,Tak dobře" podezřele jsem si ho prohlížela a pak šla za Johnem ,,Dáte si něco k snídani?"
,,Beru dokud nabízíte" usmál se ,,A na rozdíl od Sherlocka si včerejšek pamatuju" mrkl na mě a já se trochu zastyděla ,,Ale nebojte. Nic mu neřeknu" 
,,Má to tak často, že si nic nepamatuje?" dívala jsem se do lednice co tam je 
,,Z mé vlastní zkušenosti, která byla jen jedna.. Si taky nic nepamatoval"
,,Dáte si vajíčka, cereálie nebo toasty?"
,,Asi jen cereálie a kávu, jestli můžu poprosit"
,,Poprosit můžete" 
,,No a jak se těšíte na ten náš společný výlet?"
,,Strašně, jen mi pořád přijde blbý, že to platíte vy" 
,,Tím se netrapte. Hodně jste nám pomohla"

John se s kávou a cereáliemi přesunul za Sherlockem, ale já měla ještě práci. Kluci vběhli do kuchyně a začali si vymýšlet snídani. Tu jsem jim také ochotně udělala a oni si jí u stolu v kuchyni v klidu snědli. Jelikož bylo hezky, tak se kluci hned po snídani rozhodli jít dovádět do vody. Dopoledne uteklo jak voda, s obědem mi pomohl John a po něm jsem se rozloučili. 
Zbytek dne jsem vynaložila veškerou svou energii abych klukům stačila. K večeru, když už se smrákalo jsme, jak jsem slíbila, rozdělali stan a všichni jsme spali na zahradě ve stanu. Než jsme usnuli, dívali jsem se na hvězdy, opékali marshmallowny a povídali si. V neděli po snídani Tommyho vyzvedla jeho matka a já si mohla odpočinout.
Celý týden pak utekl jako voda a blížil se čas výletu. V pátek mě John pustil dříve domů abychom si zabalili věci a hodinu na to nás vyzvedli. Ten hotel kam jsem měli namířeno byl asi hodinu cesty, takže to docela uteklo.

Pohled Sherlocka:

Nechápu, že mě do toho John vážně dokopal. Cesta byla sice klidný a dokonce i rychle utekla, ale- 
,,Tak vystupujem" přerušil mé myšlenky John
,,To už jste tady?" divil se Luis 
,,Skoro, teď půjdeme lesem a dojdeme tam" usmál se na něj John 
Vzali jsem si věci z kufru auta a šli jsme nějakou pofidérní cestičkou v lese jen abychom dorazili k ještě pofidérnějšímu lanovému mostu, který vedl přes jakousi propast k vile, kde jsme měli přečkat víkend. Most vypadal docela staře, ale už před námi šel nějaký muž v černé kápi, tak jsme se vydali stejným směrem. Ve chvíli, kdy jsme vešli na most, začal se pod naší vahou trochu houpat a ten muž před námi se na nás otočil. Bylo to jen na chvíli, ale viděl jsem, že měl ovázanou celou tvář.
,,Dost divnej chlapík" poznamenal John a v tu chvíli se muž otočil a utíkal do lesa 
Nechali jsem to plavat a vešli dovnitř. Tam nás přivítala nějaká známá Johna a chvilku se tam zapovídali. Naší příhodu jsem si nechali pro sebe a slečna, která nás vítala nám dala nejasné informace, kde máme pokoje. Řekla nahoře po levé straně chodby a hned co jsme vyšli nahoru jsem viděl ten problém. 
Elis šla a bez váhání otevřela první dveře a v tu chvíli jakoby zmrzla, zčervenala a omlouvala se muži, který se zrovna převlékal. Takto vešla ještě do dalších dvou pokojů než nakonec vešla do prázdného, tudíž našeho pokoje. 
,,Tak.. To je on" 
,,Jo, příště by jste mohla například zaklepat" utrousil jsem trochu jízlivou poznámku, ale Elis si z toho nic nedělala, vešla do pokoje a my za ní. 
U večeře jsme se všichni usadili u jednoho velikého stolu, kde nám byli všichni představeni. Johnova známá se jmenovala Rachel, vedle ní seděla její sestra Monika a zbytek byli její přátelé z vysoké. Byli to tři muži a jedna žena. 
Ten co seděl naproti mě byl Michael, byl to kuřák, hrozně si o sobě myslel asi protože hrál hlavní role v jejích filmařském kroužku. Vedle měj seděl Billy, kameraman, dále tam seděl muž celkem nesmělí a trochu při těle, Jeremy hlavní rekvizitář a nakonec ta žena. Už od pohledu vypadala  dost arogantně, ale zdání občas klame, Amy byla režisérka, která tento kroužek také založila. Pak představila Johna a on představil nás. 

Michael trochu ryl do Amy s jejím novým filmem, Billy je při tom natáčel, pak utrousil poznámku na Jeremyho váhu, samozřejmě jen z legrace a tak se hned začali smát. 
,,Když vás tak poslouchám, připomíná mi to staré časy" řekla Monika ,,I Charlie.." dodala smutně
,,Charlie?" zeptala se Elis i když asi raději neměla 
Monika kývla ,,Kdyby Charlie nepotkalo to neštěstí byla by tu teď s námi" všechny její slova zarazili jen Amy ne. Ta okamžitě vypěnila a praštila do stolu ,,Nech toho! Nemluv už o ní!"
,,Ale Amy.." bylo vidět, že jí to mrzí 
,,Přišla jsem si sem odpočinou, tak nemluv o někom kdo je dva roky mrtvý" uklidnila se a Monika se jí omluvila. Michael pak utrousil poznámku na Amyno jméno, něco o tom, že to může říct jen někdo komu sláva stoupla do hlavy, ale než mohla Amy zareagovat, tak je Monika přerušila, aby se uklidnili, že za chvíli bude večeře. Jeremy pak řekl, že půjde opravit střechu, protože má večer pršet. Monika to odkývala a oba odešli.

Billy navrhl si zkrátit dlouhou chvíli a něco si zahrát ,,Třeba karty!" navrhl nadšeně Luis. V tom se Amy zvedla od stolu a odcházela ,,Počkej, kam to jdeš?" chtěl vědět Billy
,,Jdu se projít" odbyla ho
,,Ale počkej" šel za ní aby nebyla sama
Rachel, která to tu jediná znala, šla pro karty a my mezitím koukali z okna. Vedle nás stál Michael, který chvilku pokukoval po Elis a pak přišel ,,Nechtěla by ses projít?" položil ruku vedle ní a opřel se tak o stěnu ,,Ale vždyť venku prší?" namítala 
,,Procházka v dešti může být romantická" pousmál se, chytil jí za ruku a odvedl jí pryč