Sherlock

Naše malé tajemství

Pohled Sherlocka:

,,A co já?" po dlouhém váhání jsem se zeptal
,,Co vy? Ve vás je těžké číst Sherlocku" dívala jsem se mu do očí a on hleděl do mých. To bylo poprvé co jsem viděla jeho oči s takové blízkosti. Byli nádherné ,,Emoce nedáváte najevo, máte skoro pořád stejný výraz, také jste roztěkaný a přijdete mi i kapku hyperaktivní, plus jste závislý na nikotinu ať ve formě náplastí nebo normálních cigaret, myslím si, že tím utlačujete jiné závislosti, horší.." napila se

Prohlédl jsem si jí a pak se zeptal ,,A vy jste už do závislosti spadla, nebo to kouříte jen rekreačně?" má otázka ji dost zarazila
Odkašlala si, prohlédla si mě a zvedl se jí pravý koutek ,,Vám opravdu nic neunikne Sherlocku" kývl jsem ,,Jak jste to poznal?"
,,Je tu mnoho důkazů, ale ty se dají snadno vyvrátit. Například zarudlé oční bělmo, to však může být i známka alergie, zmenšení očí, to zase může být únavou, ale já to poznal podle rukou" na jejím výrazu bylo poznat že nechápe, tak položila hrníček a začala si prohlížet ruce ,,Není to na vnější straně" řekl jsem a ona ruce otočila, ale stále nevěděla. Položil jsem hrnek s čajem na stůl a uchopil její pravou ruku, trochu sebou cukla, ale ruku i tak nechala klidně. Vzal jsem její dlaň do své a druhou rukou pomalu přejel ukazováčkem od zápěstí až mezi její malíček a prsteníček ,,Je to jen nepatrné, ale stále to tu je" ukázal jsem na hnědý flíček, který se objeví ve chvíli kdy moc zatáhnete. Pustil jsem jí ruku a ona to pozorovala a pak se usmála
,,Taková nepatrná věc" kroutila nevěřícně hlavou ,,Jak dlouho to víte?"
,,Vlastně.." odkašlal jsem si ,,Ještě než, jsme se vůbec poznali a vy jste u nás začala pracovat, jsem neměl co na práci a strašně jsem se nudil" přiznal jsem ,,A rád pozoruju lidi z okna. Jeden den jsem si všiml dívky s červeným deštníkem, stála v uličce naproti mému oknu"
,,Já si vás taky všimla"
,,Hrozně mě zajímalo co tak děláte, strašně mě to užíralo, proč jste tam každý den. Pak jste tam chodila i když jste u nás už pracovala. Nejdřív jsem si ničeho nevšiml, ale jednoho dne jsem viděl jak jste opřená o stěnu baráku jako vždy, ale vaše pravá ruka něco dělala. Když jsme odešli s Johnem k případu, zastavil jsem se v té uličce abych zjistil co jste tam dělala a zjistil jsem, že tam schováváte peníze. Díval jsem se tam pokaždé co jsem vás tam viděl, ale nikdy jsem nepřišel na to tak to mizí a co za to dostáváte. Byl jsem si skoro jistý, že to budou drogy nebo nějaké tajné informace nebo tak, ale až dnes jsem si 100% jistý, že to byla jen tráva"
,,A zjistil jste proč jste nikdy nic nenašel?" dívala se na mě
,,Popravdě, jsem nad tím nepřemýšlel"
,,Je to prosté Sherlocku" pozastavil jsem se nad touto větou jelikož jí říkám povětšinou jen já ,,Pondělí mám nebité, chodím k doktorovi. Úterý dám peníze do falešné cihly, kde si je následně pozdě v noci můj zdroj vyzvedne. Ve středu ráno je tam balíček s obsahem, ve čtvrtek ten balíček sice stále mám, ale proč nemít víc a s tím vydržím zase až do úterý"
,,Ale proč to děláte tak složitě?" nechápal jsem
,,Je to jeho systém a já proti tomu nic nemám a asi žádný jeho klient.." dopila svůj čaj, já ho dopil chvilku po ní a pak je oba uklidila ,,Takže co teď?" posadila se znovu na gauč ,,Vyhodíte mě?" vypadala smířeně
,,Vyhodit?" zasmál jsem se ,,John je s vámi spokojen a do práce jste nikdy pod vlivem nepřišla"
,,Takže to zůstane naše malé tajemství?"
,,Jistě" kývl jsem ,,Takže se dá mluvit o závislosti?"
,,To bych tak úplně neřekla. Dokážu bez toho být klidně půl roku už jsem to tak měla, ale vždy se ráda vrátím ke starému příteli.. A co vy? Proč jste bral drogy?" zeptala se přímo
,,Já neřekl, že je bral"
,,Střílela jsem od od boku, ale mám pravdu ne?" vítězně se usmála
,,Chtěl jsem vědět jak moc si to bude hrát s mým mozkem"
,,A pak vás to začalo bavit"
,,Neřekl bych zrovna bavit, otevírá to jiný pohled na svět. Také jsem diky tomu mnohokrát vyřešil případ"

Pohled Elis:
,,Elis.." zaslechla jsem za sebou rozespalý hlad
,,Luisi" otočila jsem se a on si žmoulal oči
,,Kdo je ten pán? Je to tvůj kluk?" byl zvědavý
,,Ne Luisi" přišla jsem za ním ,,On.." otočila jsem se zpátky na Sherlocka ,,..je to muž, který mě zaměstnává" vedla jsem ho zpátky nahoru do postele ,,Vydržte tady"
,,Není na návštěvu trochu pozdě?" zeptal se
,,Ano Luisi, ale pan Sherlock je trochu-"
,,Divný?" dokončil za mě větu
,,Ne divný Luisi, to je ošklivé.. je neobvyklý"
,,To je jenom hezký výraz pro divný viď?" ptal se když jsem ho ukládala do postele
Usmála jsem se a pohladila do po vlasech ,,Mám počkat než usneš nebo to zvládneš s Benem sám"
,,Zvládnu to už nejsem malý kluk" trochu se urazil
,,Já vím, že ne" dala jsem mu pusu do vlasů ,,Nechám ti pootevřeno ano?" zeptala jsem se mezi dveřmi a odpovědí pro mě bylo souhlasné kývnutí
Dveře jsem nechala trochu otevřené, otáčela jsem se že půjdu zpět dolů a skoro jsem umřela. Za mnou stál Sherlock a jelikož jsem ho tam vůbec nečekala, lekla jsem se
,,Sherlocku, vy idiote" bouchla jsem ho do hrudi
,,Lekla jste se?" zeptal se na zcela zjevnou věc
,,Ano" důrazně jsem zašeptala ,,Pojďme dolů"  naznačila jsem prstem aby se otočil a oba jsme šli dolů

,,Ještě jste mi stále neřekla kdo je vrah" usadil se zpátky do křesla
,,Sherlocku, jsem docela unavená, nechci být nezdvořilá, ale nechcete už jet domů?"
,,Metro už nejezdí a nemám u sebe hotovost na taxi"
,,Máte nohy" snažila jsem se být milá ,,Nebo víte co? Věřím, že i na to by jste si našel nějakou výmluvu, tak já vám přinesu deku a polštář, přespíte tady a ráno půjdeme do práce spolu. Co vy na to?"
,,Žádnou výmluvu bych neměl, jen konstatuji fakta, ale nabídku přijímám"
,,Skvěle" vyčerpaně jsem se usmála, šla jsem do koupelny, vytáhla jsem ručník ,,Tady" podávala jsem mu ho ,,Kdyby vám byla zima, pro jistotu tady máte dvě" vytáhla jsem z gauče larisy ,,A  tady je koupelna" ukázala jsem na dveře ze kterých jsem vyšla ,,Běžte se umýt. Teď nebo ráno, je to jedno. Náhradní kartáček je nahoře v poličce za zrcadlem. Ráno stačí vstát v sedm abychom to stihli k vám na osmou a to je asi vše.." zamyslela jsem se ,,Jo.. Em.. S oblečením asi nepomůžu, takže se buď svlékněte nebo spěte oblečený" šla jsem zamnout skleněné dveře v obýváku
,,Díky" řekl a já s úsměvem kývla hlavou
,,Dobrou noc" zhasla jsem a šla zamnou i vchodové dveře
,,Dobrou noc" řekl mi zpátky a já šla nahoru po schode, zhasnout na chodbě a konečně spát

Ráno budu nepoužitelná bože..