Na mostě

Tantallon

Už když začal utíkat na most věděl, že ta pomoc bude Severus. Protože ten byl vlastním pánem. Harry věděl, že mistr lektvarů je jak služebník Voldemorta, tak špeh Brumbála. A jako bonus byl Zmijozel. A ti jsou vždy svými pány, když mají, kam utéct. A to Snape měl. Mohl i za Voldemortem i za Albusem. A teď mohl i za Harrym. Potter nebyl hlupák a moc dobře věděl, že ho Albus bere jako účinnou zbraň proti pánu Zla. Ale Harry měl práva! Nebyl věc pro Merlina.

Severus se konečně rozhlédl. Stáli v prostorné místnosti v jejíž rohu byly schody, které vedli kamsi nahoru. Severus se znovu lekl a hůlku namířil na domácího skřítka, který se zde objevil. "Pane! Vy jste se vrátil. Dnes jsem vás tu nečekala. Myslela jsem, že Vám zase bude někdo dýchat za krk na mostě." Mluvila dál, aniž by si všimla Snapea. Měla oči jen pro Harryho. "Onky." Usmál se Harry. "Dnes mi nikdo za krk nedýchal. Brumbál mě nenechal sledovat. Jen mě dnes nechal vyzvednout tady pane profesorem Snapem." Onky se podívala na profesora. Něco ji asi při pohledu na Snapea napadlo, ale rozhodně zavrtěla svou hlavičkou a rozhodla se to něco nekomentovat. Místo toho se lehce poklonila.

Harry se modlil, aby nepronesla tu svojí větu. "Nevypadá špatně." Onky byla sice šťastná a velmi hodná skřítka, ale pusu měla prořízlou. Harry to tak nechal. Nechtěl, aby vypadala, tak jak ji koupil. Chtěl, aby věděla, že může říci, co bude chtít a může dělat, co bude chtít.  A Onky byla spokojená. Byla pro Harryho rodinou. Harry si moc přál, aby se seznámila s Dobbym. Ale to nebylo možné. Furt ho zaměstnával Brumbál. A ten by ho mohl přinutit mluvit. A to Harry nechtěl riskovat.

Harry si k Onky klek. Nevypadala překvapeně. Jiní skřítci by už plakali, ale Onky byla zvyklá, že její pán je v tomhle poněkud výstřední. Harry skřítku objal. A něco ji pošeptal do ucha. Severus neměl šanci, slyšet, co to bylo. Ovšem slovy jim tu chvilku překazil. "Kde to jsme pane Pottere?" Štekl na něj ještě stále naštvaně, ale hůlku už si schovával do pouzdra. Evidentně nebyly v nebezpečí.

"Jsme na hradě Tantallon. Pozemek, který jsem před rokem koupil od skřetů z Gringottovi banky. Hned jak jsem zjistil, čím je chráněný." Řekl Harry opatrně. Severus se rozesmál. "Myslíte si, že vám to budu věřit Pottere?" Smál se Severus dál. Když se však podíval na Pottera. Smích ho rychle přešel. "Čím je chráněný?" Zeptal se místo toho. Aniž by uvěřil, že Harry opravdu hrad koupil.

"Jak jistě víte, ani tou nejsilnější magií nejde čas zkrotit. Nemůžete ho ovládat. Jen jím cestovat. Ovšem je tu jistý způsob, jak čas zpomalit." Odmlčel se Harry. Měl Severusovu plnou pozornost proto dál pokračoval. "Nevím přesně, jak tyto kouzla fungují, ale tady ubíhá čas jinak. Naše hodina jsou tu přibližně dva týdny. " Řekl Harry a vyčaroval si židli na níž si sedl. Jednu udělal i Severusovi, který ji však odmítl. Místo toho přecházel po místnosti.

"Takže si to ujasníme." Řekl Snape zamýšleně. " Vlastníte hrad, který je v časové bublině." Dobře tohle znělo neuvěřitelně. Vlastně to znělo nemožné. Potter nebyl plnoletý! Nemohl si nic koupit. Ani žádný pozemek prodat.

"Jsem emancipovaný." Prohlásil Potter, jakoby mu četl myšlenky. "Proto jsem mohl soutěžit v Turnaji tří kouzelníků. Jen mi to nikdo neřekl. Když jsem na začátku roku, šel do Gringottovic banky. Vysvětlili mi to. Jsem právně dospělý. Žádná osoba už za mě není zodpovědná."

Dobře, to už znělo uvěřitelněji. Severus se často ptával ředitele, jak je možné, že mohl Potter vůbec soutěžit. A Albus mu vždy odpověděl poněkud vyhýbavě. "Onky!" Zavolal zničehonic Potter. "Dones Profesorovi pití. Prosím" Poprosil Potter skřítku. "Jistě. Vodu?" Zeptala se. Severus kývl a skřítka byla pryč.

A je tu další kapitola. Snad se vám bude líbit... Děkuji mým kamarádům, kteří mi pomáhaly vymyslet název hradu... 😂