Na mostě

Na Londýnském Mostě byla vidět silueta muže. Někdo by ho možná označil za chlapce či hocha, ale to už dávno nebyl. Zažil jsi toho dost a Merlin věděl, že si ještě dost zažije. Jen slepý by si nevšiml té tíhy jménem odpovědnost, co tento mladý muž nosil na ramenou. Jeho lehce shrbená záda a jizvy, které měl, jen dokazovali, že měl jistě těžkou cestu a než dojde na konec této cesty bude ještě zjizvenější a možná i shrbenější. Vždyť doba byla zlá a ani v mudlovském světě nebylo bezpečno. Přesto tam ten muž vypadal uvolněně. Snad jakoby ani nevěděl o nebezpečí, jež se skrývalo za každým stínem či temnotou všech uliček. On tam stál, jako naděje, která nikdy nepovolí a nezhasne.

Zpozorněl, když uslyšel známý zvuk přemístění. Smaragdové oči se pronikavě upřeli na nově příchozího muže. Jindy by se sem černě oděná postava ani nedostala. Avšak byla vyslána samotným ředitelem, aby vyzvedla a třeba i zjistila, co na mostě mladý muž dělá. Však on jediný odhalí pravdu, když se ji jiní vzpírají a překrývají ji schválně lží. Ale i sám Severus Snape chtěl vědět, co tady mladý Potter dělá. Nečekal však, že tam bude jen stát a dívat se do dáli. Zase se mýlil, ohledně Pottera to bylo vždy jinak, než sám odhadoval.

Potterovi oči zvláštně ztmavly pod tíhou myšlenek, co se mu honili v hlavě. Než však Severus stačil analyzovat, jaké myšlenky Pottera okupují, tak se ty Smaragdové oči přikryli dekou ledového klidu. Bylo vidět, že Potter už Nitrobranu zvládá perfektně. Severus z toho měl radost, ale také i strach. Potter už totiž nebyl tak čitelný. Jiskřičky mladí se z jeho očí vytratili, a to jeho stupidní culení bylo také pryč. Nahradil ho falešný úsměv či klidná maska. Potter se začal uzavírat do sebe. Spolužáci z Nebelvíru najednou nevěděli, kde se Potter právě nachází, nebo co dělá. Co si tak Severus všiml i trio se začalo rozpadat. Weasley a Grangerová spolu začali chodit. Severus je často viděl na chodbách, jak se spolu líbají. Taky jim za to strhával body.

Asi proto se Potter začal stahovat. Jak Severus zjistil netrávil noci už ani v Nebelvírské místnosti. Severus nevěděl, kde Potter spával a ani ho to nezajímalo do té doby. Než Potterovi dočista hráblo a na snídani ve Velké síni odevzdal McGonagalové odznak Famfrpálového kapitána. Potter už se zkrátka nechoval jako Potter, a tak se stával pro celé Bradavice velkou neznámou. S Brumbálem se o něm často bavili. A pak najednou z ničeho nic Potter utekl. Našli ho v mudlovském Londýně. Jak si Severus pamatoval, tak na Pottera byli všichni naštvaní. Lupin dokonce zuřil tak, že Potterovi zabavil plánek a vynadal mu, že riskuje nejen svůj život, ale i život členů řádu. A pak Lupin řekl větu, po které Potter znecitlivěl. „Tvoji rodiče za tebe položili život a ty se jim takhle odvděčíš!" Křičel na něj. Severusovi to už přišlo moc a býval by i zasáhl, kdyby ho Potter nepředběhl. „Víte co?" Zeptal se jich klidně. „Mě to nezajímá." A pak odešel. Odešel do Blackova pokoje a v tichu tam seděl. Severus zůstal v místnosti plné zmatených lidí. Sám na tom nebyl o moc lépe, protože si myslel, že kluk z Lupinových slov buď zkolabuje nebo vybouchne, ale nečekal, tak klidnou ledovou odpověď. Severus ho měl nejprve chuť roztrhnout, ale pak si uvědomil, že to musí mít nějaký důvod. Vše má svůj důvod.

Vítám Vás u mé třetí Snarry. Zveřejnit to byla docela sebevražda, protože teď opravuji a trochu i přepisuji Řád Nejstarší moci a zároveň se snažím vydávat Poletíme a teď jsem si přidělala ještě více práce. Ale tak co... Miluju psát.