Na mostě

Vánoční představy

Potter se loučil se svými přáteli. Samozřejmě, že nejel, jak by mohl opustit dvůj domov a vedět přitom, že se možná, možná něco stane. Učitelům nevěřil natolik, aby si myslel, že hrad ochrání. A nejen, že jim nevěřil, taky veděl, že část učitelského sboru odjíždí stejně jako studenti za svými rodinami.

 Tak se stalo, že zůstal v Bradavicích docela sám, chtěl se o Vánocích zastavit do Tantallonu, aby dal dárky skřítkům a oslavil Vánoce s nimi. Nu což, bude jim to muset hold poslat. Stejně jako svým přátelům. Procházel bradavickými chodbami jako už tolikrát před tím. Zamyšleně s rukami spojenými za zády a vymýšlel taktiky, kterými by se dalo hrad zachránit. Stále nevěděl proč chce Voldy zaútočit zrovna o svátkách. Mohla to možná být klidně i falešná informace. To by dávalo smysl ne? Voldy má podezření, že má v nižším kruhu zrádce, tak předá informace, aby druhou stranu zmátl zatím, co bude útočit někde úplně jinde. To dávalo až děsivý smysl. Harrymu po zádech přejela husina. Výraz se změnil ze zamyšleného na zachmuřený. Kde by ale útočil? 

Najednou prudce narazil. "Co to..?" Jeho oči se upřeli na Brumbála, který to, tak tak ustál. "Omlouvám se, nedával jsem pozor." Omluvil se Harry a chtěl pokračovat dál v cestě. "Nene chlapče to je v pořádku." Harry neveděl jestli je v pořádku to, že málem zapříčinil Brumbálův pád. Snape by už řval a nadával. Harry si byl jistý, že by mu za to i strhl body. Ale tohle byl Albus Brumbál, jeden z největších a nejmilejších čarodějů vůbec. Harry nechápal, jak někdo kdo na Vánoce nosil hábit barvy zářivě červené s jmelím nebo co to bylo, mohl porazit Grindelwalda. Ale třeba to byla zase ředitelova taktika. Být trochu šílený a milý děda ke přátelům a mezitím být jak drak plyvající oheň k nepřátelům. Jo s drakami měl Harry už zkušenosti.

"Mohu se přidat? Máme stejnou cestu." Vytrhl Brumbál Harryho ze zamyšlení. "Jistě." Řekl Harry, ale v duchu řešil záhadu, jak je možné, že ředitel ví, kam měl Harry namířeno. "Nad čím jsi, tak přemýšlel Harry?" Zaptal se Brumbál mile. Harry se zamyslel. Nemohl řediteli říci, že dumal nad možnostmi ochrany hradu. Proto zvolil polopravdu. "Přemýšlím nad Voldemortem. Kde zaútočí příště." Řekl Harry, byl rád, že Brumbál se nebojí vyslovovat jeho jméno. "Vskutku pochmurné myšlenky zvláště takto před Vánoci." To Harry souhlasil. Chtěl klid, vánoční pohodu, užívat si. Přesto musel Voldemort zase udělat nějakou kravinu se, kterou si musel Harry poradit.

 "Myslíte si, že Voldemort slaví Vánoce?" Zeptal sem, aniž by přemýšlel, jak to muselo znít. Spojení Voldemort a Vánoce bylo komické. Společně se zasmáli, když si to představili. "Jednou bych chtěl vidět, jak má Voldemort na hlavě ty sobí parohy." Přal si se smíchem Harry. A ukazoval si na hlavu. "Na ty dvě dírky místo nosu by jsme mu přilepili červenou bambulku." Pokračoval. "Geniální chlapče, museli by jsme ho, ale obléci do nějakého svetru, co myslíš." Přidal se Brumbál. "Myslím, že Voldemort by to bral, jako mučení jeho osoby." Poznamenal Harry, když se Brumbál neudržel a znovu málem vyprskl smíchy. "To jistě, řekl."

Za společného doplňování představ o Vánočním Voldemortovi a záchvatech smíchu došli až do Velké síně.