Na mostě

Příjemný rozhovor

Harry seděl ve společenské místnosti. Seděl v křesle u krbu a četl si. Ani nevěděl, kde tu knížku vzal a pochyboval, že je z Bradavické knihovny. To co četl byla velice temná magie. Takové knížky byly v Bradavicích zakázané. Jistě však víte, že Harry rád porušoval pravidla.

Začetl se do ní tak, že málem zapomněl na pozvánku od Severuse Snapea. Stále nevěděl jestli má přijít. Prudce zavřel knížku. A jen tak tak si všiml, kde skončil. Strana 98 zapamatoval si. Knihu zakouzlil tak, aby k ní jako jediný měl přístup a, aby ostatní věřili, že čte něco o Famfrpálu. Šikovné kouzlo. Prudce vstal a urovnal si hábit. Půjde.

Harry postával u kabinetu. Počítal do deseti a pak zaklepal. Ze zvyku si zkontroloval hůlku, kterou měl v bezpečí v pouzdře. Toho si všiml také Severus, který v tu chvíli otevřel dveře. "Nechystám se vás proklít." Okomentoval to se svým pověstným úšklebkem. "Zvyk" Pokrčil rameny Harry a snažil se nečervenat. Severus mu pokynul rukou a Harry vstoupil. Když překročil práh, vzpomněl si na úryvek z knihy, kterou četl. „Tempora mutantur et nos mutamur in illis."
Řekl spíše pro sebe. Severus měl, ale vytrénovaný sluch a tak pochytil. "Nic jiného nám nezbývá." Řekl a vzpomněl si na Pottera, který nebyl schopen s ním vést klidnou konverzaci. Pravda on tomu zrovna moc nepomáhal.

Když překonali počáteční trapné ticho. Nakonec se z toho vyklubal velice příjemný rozhovor. Harry vyprávěl o Tantallonu. Se zápalem říkal, že má velice zajímavou historii, že byl postaven v době, kdy zemřel poslední žijící zakladatel. Podle odhadů to byl Godrick, ale nikdo to přesně nevěděl. Přežil války a dochoval se v přibližně dobrém stavu. Harry prý akorát najal pár skřetů, kteří opravili střechu a západní část hradu, která podle Harryho neměla daleko k sesypání. Stěžoval si, jak mu to udělalo pěknou díru do rozpočtu. Ale byl zároveň nadšen, když Severusovi odhadem řekl, že se tam vejde až dvaadvacet tisíc lidí. Severus mu nevěřil, ale když se Harry svěřil, že hrad má rozsáhlé podzemí vydechl úžasem. Potter možná zmírní krveprolití ve válce, uvědomil si, a s obdivem zíral na muže před sebou.

Po té už byl jejich rozhovor stočen na téma ministerstvo, kde si oba zanadávali nad debilitou nejmenovaného ministra. Divili se, jak mohl být zvolen a ani se nezastavili nad časem. Harry který vytáhl svoje kapesní hodinky v okamžiku, kdy si Severus stěžoval na Brumbála a jeho neutuchající potřebu řídit všem život. Se zastavil v pohybu. Bylo po půlnoci. Sev okamžitě zmlkl. Oba se na sebe podívali s výrazem nevíry a Harry se zvedl. Načež se rozesmál. Byl to smích uvolněný a zároveň jaksi nevěřícný. " Bylo to velice příjemné" řekl stále mlčícímu lektvaristovi. Sev taky vstal a pročistil si hrdlo. "Doufám, že mě znovu poctíte svou návštěvou pane Pottere." Harry rázně přikývl a vyšel ze dveří. "Na brzkou shledanou pane profesore." Zamumlal a vydal se směrem k Nebelvírské místnosti. "V to doufám pane Pottere." Řekl Severus, přestože ho Harry už nemohl slyšet. "V to doufám."

„Tempora mutantur et nos mutamur in illis."

„Časy se mění, a my se měníme s nimi."