Chci jenom klid!

629 46 0
                                    

A tak se podzim stal zimou. Za okny bylo bílo a studenti se nemohli dočkat Vánoc. Všude byl cítit vánoční duch a skořice. Občas chodbami bradavic zněly veselé koledy či broukání studentů. Jediný Harry Potter neměl vytoužený vánoční klid. Vše začalo už ráno, kdy od svých informátorů dostal zprávu, že se Voldemort chystá zaútočit. Termín nebyl jasný, ale prý byl na plánu velký útok na Bradavice. Potter veděl, že se to může stát téměř kdykoli. Kdykoli někdo mohl zaútočit na jeho domov. Nenechávalo ho to vůbec klidným. Studenti odjížděli na Vánoční prázdniny domů. A Harry nechápal, proč by Voldemort útočil na téměř prázdný hrad. Napadali ho různé a někdy až nesmyslné teorie. Potřeboval vedět víc. Tady se přidávaly dvě otázky, které se v jeho hlavě objevovaly, tak často, že si Harry myslel, že se zblázní. Kdy přesně? A hlavně proč? 

Ronald a Hermiona nezůstávali v Bradavicích. Jak Harryho informovali jeli do doupěte. "A ty by jsi měl taky Harry." Řekla Hermiona. "Vypadáš, že se z blížící se války zachvilku zblázníš. Pojeď s námi a odpočiň si." Přemlouvala ho. Na tohle téma se spolu hádali už týden. Harry byl toho názoru, že když ví, co se může stát. Nemůže přece Bradavice opustit. Hermiona a Ron o útoku nevěděli. A Harry se jim to nechystal říci. Věděl, že by tu chtěli zůstat s ním. A bránit hrad taky...

"Ne akorát bych vám překážel." Bránil se Harry. "Prosím tě! Kdy jsi nám naposledy překážel Harry!" Přidal se téměř uraženě Ronald. "Navíc je to se mnou poslední dobou těžké." Argumentoval dál Harry, aniž by se pozastavil nad Ronovou větou. A vzpomínal na poslední dny, kdy měl vražednější výraz, než Snape na hodinách lektvarů. Ani on si na Harryho netroufal otevřít ústa. Byl to přece Potter, ale přesto si Zmijozelové taky netroufali. Šli asi po cestě, kterou si zvolil i jejich Kolejní ředitel. Jen se na Pottera dívat. Neurážet. A když se na Vás Potter podíval zpátky. Okamžitě se vytratit z místnosti nebo upřít pohled někam úplně jinam. Jo, opravdu se tím řídili.

"Je sice pravda, že to bylo poslední dobou těžké." Odmlčela se Hermiona. "Ale to neznamená, že tě najednou nemáme rádi nebo, že nemůžeš jet s námi." Stála si za svým. "Dobře." Povzdechl si Potter. "Promyslím to."

Na mostěKde žijí příběhy. Začni objevovat