I boss I genius I egoist |CZ AVENGERS FF|

Kapitola pátá

Pohled Tonyho

Nemohl jsem tomu uvěřit. Tahle kráska, že má být ta malá holčička, kterou mi před lety ukradla její vlastní matka? Na nic jsem nečekal a rozešel jsem se k ní. ,,Max?" po celou dobu ke mně stála zády. ,,Chvilinku. Za chvilinku jsem u...." zasekla se, když se otočila a její pohled ztvrdl. ,,Carol, zařiď prosím ať mi připraví auto. Potom můžeš jít." oznámila té černovlásce. ,,Jistě, děkuji." přikývla a odešla. ,,Pane Straku, čemu vděčím za vaši přítomnost?" pronesla nepřátelsky. Tak moc mě píchlo u srdce, ale chápal jsem ji. Když jsem ji viděl naposledy, bylo ji osm, a navíc jsem si ji tehdy vůbec nevšímal. Nedivím se jejímu chování. ,,Max, já....co tu děláš?" až teď jsem si ji pořádně prohlédl. Jemně nakroucené tmavé vlasy se ji stáčeli k pasu. Jemné líčení jí moc slušelo a musel jsem uznat, že v šatech, které na sobě měla vypadala božsky. ,,Neviděl jsi mě přes deset let a tvá první otázka je co tu dělám?" hořce se uchechtla. ,,Max, tak ráda tě vidím. Jsi tak krásná." objala ji Pepper. ,,Pepper, moc jsi mi chyběla. Díky, tobě to taky sekne." tak na Pepper se usmívá a mě vraždí pohledem. ,,Podplukovníku." zasalutovala s úsměvem Rhoudymu, který se hned zasmál. Už od mala mu vždy salutovala. ,,Pojď sem prcku." Vtáhl ji do obětí i on. ,,Slečno, nerada ruším, ale auto čeká." znovu se objevila ta bruneta. ,,No nic. Já musím, mějte se." usmála se na Pepper a Jamese, ale já jako bych byl vzduch. ,,Max, chci se s tebou vidět. Co takhle zítra kolem jedné v obchodním centru? Máš čas?" ozvala se ještě Pepper. ,,Budu tam." zavolala přes rameno, nastoupila do auta na místo řidiče a s nohou na plynu odpádila pryč.

Pohled Max:

Všechno probíhalo perfektně. Hned po potlesku se na mě otočil generál. ,,Ještě jednou vám moc děkuji. Musím říct, že po zkušenosti s Hammer Tech jsem si nebyl jist někým novým, ale vy jste byla má nejlepší volba." nalil mi šampaňské. Kde se tu vzalo? ,,To nestojí za řeč. Je to má práce." přijala jsem od něj skleničku. ,,Která vám perfektně vychází. Na vás." přiťukli jsme si. ,,Těší mě, že jste s mou prací spokojen, ale pokud mě omluvíte mám toho mnoho na práci." Všechny díly Rychle a zběsile se nezkouknou sami. Dodala jsem v duchu. ,,Jistě, omlouvám se, že vás zdržuji." odložili jsme sklenky. ,,Nic se neděje." pousmála jsem se. ,,Těším se na další spolupráci." potřásl mi rukou. ,,To já také." s úsměvem odešel a já už chtěla vyrazit domů, když tu se přihnala Carol ,,Max promiň mi to, ale volali mi ze školy, Ellie zas udělala nějaký průšvih. Já tu holku přetrhnu. Copak musím každý týden poslouchat od její třídní to, jak je drzá?" rozhodila rukama, nad čímž jsem se zasmála. ,,Nebuď na ní moc přísná. Tu její učitelku mi ukazovala na fotce a věř mi, podle toho co mi říkala, bych jí taky roztřískala o hlavu ten její hrnek s kočičkama." to už se zasmála i Carol. ,,Já vím, ta fúrie je příšerná, ale jde o to, že budu muset odejít dřív." podívala se na mě provinile. ,,To není problém, ale nejdřív bych na tebe měla ještě jedinou prosbičku...." než jsem stihla říct co jsem chtěla někdo mi skočil do řeči. ,,Max?" protočila jsem očima. Co zas kdo chce? ,,Chvilinku. Za chvilinku jsem u...." otočila jsem se a zkameněla. Přede mnou stál v obleku můj bývalý vzor. Ten, koho jsem vždy obdivovala a milovala ho. V sedmi jsem ho i musela tahat na gauč, když usnul ožralej na zemi a on mě pak odkopl jako nechtěnou věc, které se tak rád zbavil. ,,Carol, zařiď prosím ať mi připraví auto. Potom můžeš jít." řekla jsem přes rameno mé asistence, která okamžitě přikývla. ,,Jistě, děkuji." vydala se pryč. ,,Pane Straku, čemu vděčím za vaši přítomnost?" měla jsem co dělat, abych mu ihned nerozbila držku. ,,Max, já....co tu děláš?" zhluboka jsem se nadechla. Nesmím mu zlomit páteř, pořád je to můj otec. Opakovala jsem si v hlavě. ,,Neviděl jsi mě přes deset let a tvá první otázka je co tu dělám?" snažila jsem se zůstat klidná, ale na mém dlouhém listu lidí, které nesnáším nejvíc je poměrně vysoko. Co si to nalhávám? Tenhle chlap ho celý vede. Naštěstí mu zachránila život Pepper, která mě objala. ,,Max, tak ráda tě vidím. Jsi tak krásná." Jaká ironie. Tahle žena je zase na prvním místě toho krátkého seznámku lidí, které mám ráda. ,,Pepper moc jsi mi chyběla. Díky, tobě to taky sekne." Rozhodla jsem se Starka ignorovat a prohlížela si Pepper, která snad nestárne, když jsem si všimla třetí osoby v naší blízkosti. ,,Podplukovníku." zasalutovala jsem mu, tak jak jsem to dělala v dětství pořád. Bavilo mě oslovovat ho jeho hodnostmi. Neptejte se, sama nevím proč. ,,Pojď sem prcku." odtáhla jsem se od Pepper a tentokrát objala Rhoudyho. Pepper pro mě byla vždy druhou matkou. Máma a Stark mě měli ve střídavé péči, takže jsem jeden týden byla u mámy a Jeffa, mého otčíma a druhý týden u Starka, ale jelikož nechtěl mýt s malým dítětem nic společného vždy mě šoupl Pepper, nebo Rhoudymu. Párkrát mě hlídal dokonce i Happy. V tu dobu mi to až tak nevadilo. Měla jsem je všechny moc ráda, se všemi byla vždy sranda. Dodnes mám v hlavě obraz velkého a silného Happyho s černými brýlemi na očích a v černém obleku, co vedle malé tmavovlasé holčičky líže růžovou zmrzlinu. ,,Slečno, nerada ruším, ale auto čeká." děkovně jsem se podívala na Carol a za stálé ignorace Starka řekla: ,,No nic. Já musím, mějte se." začala jsem odcházet. ,,Max, chci se s tebou vidět. Co takhle zítra kolem jedné v obchodním centru? Máš čas?" zaslechla jsem Pepper. ,,Budu tam." zavolala jsem na ní a vlezla do Mii, ve které jsem přijela a rozjela se pryč, přičemž jsem stihla ještě mávnout Carol, která už tu měla svůj odvoz, na rozloučenou.

Během cesty jsem pořád musela myslet na Starka. Co si o sobě vůbec myslí? Nejdřív se na mě vysere a teď si přijde jako nic a myslí si, že mu padnu k nohám? Byla jsem naštvaná, a i když bych to nikdy nepřiznala v hloubi duše jsem necítila vztek, ale smutek z toho, co mi udělal, co NÁM udělal. Kdybychom neodjeli, máma by třeba ještě žila.