I boss I genius I egoist |CZ AVENGERS FF|

Kapitola čtvrtá

Pohled Tonyho:

,,To je zvrácený. Seš dobrej." pozvedl obočí ten kluk a ťukl si s Alvinem pěstí. ,,Děkuju." odpověděl čipmank. ,,Alvine, to nejsou čipmankové, ale veverky." ozval se Saimon a poukázal na tři spící zvířata na stole. ,,Darovanému koni na zuby nehleď." mávl nad tím packou jeho zvířecí bratr. ,,Navíc, až je navlečeme do trika Alvina, Saimona a Theodora paní Praisová nepozná žádnej rozdíl." usmál se Alvin.

,,Tak dost. Přestaň se pořád dívat na dětské filmy a radši se zvedni a pojď něco dělat!" vypnul mi Rhody televizi. ,,Ale no tak, vždyť nejsem ještě ani v půlce!" otočil jsem se na něj. ,,Mám pro tebe něco lepšího." založil si ruce na prsa. ,,To by mě teda zajímalo co." zvedl jsem se, došel jsem k baru a nalil jsem si whisky. ,,Za půl hodiny má být u vojenské základny přehlídka zbraní. Nechceš se mrknout?" protočil jsem oči. ,,Jestli jsi mi přišel říct jen tohle, tak můžeš klidně zase zapnout tu televizi. Toho kreténa Hammera už mám po krk a ještě bych ho šel očumovat, to tak." znovu jsem si sedl na gauč se skleničkou s alkoholem. ,,S Hammerem jsme ukončili spolupráci hned po tom incidentu na Stark expu. Ne, teď nám dodává zbraně nějaká žena. Nepamatuju si jméno." zakroutil černoch hlavou. Ženská? A vyrábí zbraně? ,,Řídím já a dělej čekat na tebe nebudu." ušklíbl jsem se na Rhoudyho, který protočil očima.

,,Pane, volá vám slečna Potts." ozval se v půlce cesty Jarvis. ,,Přijmi to." nakázal jsem mu. ,,Tony, letadlo právě přistálo a všechno už je zařízené. Kde jsi ty?" ozvalo se do prostoru auta. ,,Jsi úžasná. Právě jsme na cestě na leteckou základnu. Nechceš přijet tam a zpět bys jela už se mnou?" zeptal jsem se jí. ,,Dobře. Dorazím tam. Měj se." odsouhlasila můj plán. ,,Pa." ukončil jsem hovor a vysokou rychlostí přijížděl blíž a blíž k základně.

Pohled Max:

Uběhlo už pár dní od mé návštěvy výslechové místnosti S.H.I.E.L.D.u a já právě teď připravovala jednu zbraň na předváděčku. Poté co Stark a jeho Stark Indastries odmítl vyrábět zbraně, musela si armáda najít jiného dodavatele a po jejich zkušenosti s Hammer Tech a hnusáckým Justinem Hammerem kontaktovali mě. ,,Tak jo, vypadá to dobře. Děkuji." otočila jsem se na vojáky, kteří mi přinesli poslední krabici. ,,Uf, konečně poslední den. Už se nemůžu dočkat volna." došla ke mně Carol. ,,Pojedete někam?" usmála jsem se na ní. ,,S Geogem jsme uvažovali nad Bulharskem, ale nakonec jsme se shodli na romantické Itálii." zasnila se. ,,Takže letíte do Evropy. Plánuješ navštívit Benátky?" pozvedla jsem obočí. ,,Jistě že ano. Nemůžu se dočkat a Ellie je z toho taky nadšená, takže tam rovnou oslaví i své dvanácté narozeniny." rozhlédla se kolem. ,,Tak asi začneme ne?" podívala se zpět na mě. ,,Jasně a Ellie za mě popřej vše nejlepší." přikývla a vydala se oznámit zde přítomným začátek. Nacházeli jsme se u Edwardsovi letecké základny. Byli jsme ve velké střelnici, kde jsem měla uvést některé upgradované zbraně. ,,Vítejte. Nebudu vás zde zdržovat zbytečným a nezajímavým proslovem, proto si myslím, že můžeme rovnou začít. Poručíku mohu vás poprosit?" začala jsem a vojákovi co stál v popředí s hodností poručíka jsem pokynula k první střelecké dráze a do ruky vzala první zbraň. Uvedla jsem ji a následně předala muži vedle mě, který ji měl vyzkoušet. Takhle to pokračovalo dál a dál dokud jsme se nedostali úplně nakonec kde jsem uvedla zbrusu nový tlumič, přes který bylo slyšet jen svištění náboje. ,,Děkuji vám za pozornost a vám za spolupráci. Pěkný den." pokynula jsem hrstce vojáků, kteří vyzkoušeli pár zbraní. ,,My děkujeme vám, slečno. Vážení, Max Orton." ozval se generál a hned po něm následoval potlesk.

Pohled Tonyho:

Páni ta holka je vážně dost dobrá. Zaujatě jsem se díval na zbraň, kterou teď bruneta představovala. ,,Ahoj, zlato." ozvalo se za mnou šeptem. Otočil jsem se a usmál se na Pepper, která právě dorazila. ,,Ahoj jaký byl let?" zeptal jsem se potichu. ,,Vysilující. Hned jak přijedeme půjdu si lehnout." odpověděla mi znovu šeptem a kývla na pozdrav Rhoudesovi, který jí ho s úsměvem oplatil. Všiml jsem si, jak svou pozornost přenesla na právě mluvící ženu, a tak jsem následoval jejímu příkladu a znovu začal věnovat pozornost brunetě.

Pohled Pepper

Ta holka mi někoho připomíná. ,,Děkuji vám za pozornost a Vám za spolupráci. Pěkný den." popřála všem přihlížejícím. ,,My děkujeme vám, slečno. Vážení, Max Orton." okamžitě jsem zalapala po dechu. Při vyslovení jejího jména se mi hned vybavila jedna vzpomínka.

Do místnosti přijde mladá žena s jahodově blond vlasy a uvidí na zemi malou sedmiletou holčičku kreslící obrázek. Její delší tmavé vlásky jí padali do tváře a ona si je tak musela pořád dávat za ucho. Ležela na břiše a nožkami mávala ve vzduchu, v ruce měla modrou pastelku, s jejíž hrotem přejížděla po papíře, když najednou zvedla hlavu a usmála se tím nádherným a roztomilým úsměvem, který dokázala jen ona. ,,Ahoj Pepper." pozdravila zvesela. ,,Ahoj Max. Copak kreslíš?" zeptala se žena, ale když přišla blíž k holčičce všimla si různých pravítek, kružítka a dokonce úhloměru. Na papíře ale nebyli běžné dětské klikyháky, nýbrž na milimetr přesné geometrické útvary. Od čtverce až po lichoběžník. Dokonce jste mohli vidět náčrt krychle a hned vedle válec. Mladá Pottsová najednou ztratila slova, ale malá holčička se jich s širokým úsměvem ujala. ,,Chci to ukázat tatínkovi. Doufám že se mu to bude líbit." svými zářivými hnědými očky přejížděla celý papír a kontrolovala jestli tam nemá nějakou chybku. ,,Myslím, že bude nadšený." pronese s úsměvem blondýnka. ,,Jdu mu to ukázat." vyskočí holčička s úsměvem na nohy a utíká do dílny známého Tonyho Starka. Po chvíli se, ale vrací se zklamaným výrazem. ,,Co se stalo?" pohladí ji Pepper, stále omámená její genialitou. ,,Tatínek říkal, že nemá čas na mé čmáranice." smutně se podívala na papír ve své malé ručce. ,,To mě moc mrzí." Odpověděla ji žena a v duchu svému šéfovi ošklivě nadávala. ,,Nemusí. Má pravdu." odpověděla holčička a obrázek roztrhala. ,,Namaluju jiný. Lepší. Ten už se tatínkovi líbit bude." ušklíbla se znovu vesele a odhodlaně na ženu a v očích se ji zalesklo něco, co je v dětských očích dost neobvyklé. Odvaha se i přes zklamání nevzdat svého cíle. ,,Ale budu potřebovat víc pastelek." rozeběhla se do svého pokojíku a nechala opět překvapenou blondýnku daleko za sebou.

,,Pepper co se děje?" probral mě Tonyho hlas. Ani jsem nepostřehla, že mi začali téct slzy. ,,Tony, ty nevíš kdo to je?" zeptala jsem se a poukázala na dívku, která se právě bavila s generálem ,,No...je to dodavatelka armádních zbraní?" pokrčil rameny. Já ho asi zabiju. ,,Né," zašeptal Rhoudy a lesknoucíma očima znovu vyhledal onu dívku. ,,to není možný." došlo mu to. ,,Tak počkat. Jsem tu jediný kdo to nechápe?" Přeskakoval Tony pohledem ze mě na Rhoudse a zase zpět. ,,Tony, co ti říká jméno Alen Orton?" zkusil to Rhoudy. ,,Emm...blondýna, modré oči před několika lety odjela do Evropy i s mou dcer...," zasekl se a vykulil oči. Které následně zabodl do Max. Taky jsem se na ní podívala. Byla nádherná.