I boss I genius I egoist |CZ AVENGERS FF|

Kapitola osmá

Otevřela jsem oči, když se mi do nich začaly vtírat sluneční paprsky zářící přes sklo okna přímo mně do obličeje. Dlouhou dobu jsem jen ležela s otevřenýma očima a koukala do prázdna. Přemítala jsem si včerejšek. Co to do Starka vjelo? Že by se vážně změnil, jak říkala Pepper? Ne tomu nevěřím. Ta postel je příšerná. Mám pocit jako bych se v ní měla za chvíli utopit. 

Zatřásla jsem hlavou, abych alespoň trochu zahnala nechtěné myšlenky. Vstala jsem z postele a vydala jsem se do koupelny, kde jsem se vysprchovala, vyfénovala si vlasy, řasy natřela řasenkou a rty rtěnkou, kterou nosím v kabelce. Oblékla jsem se do stejných věcí jako včera, protože jsem tu nic jiného neměla. Popadla jsem kabelku a vydala jsem se z pokoje na chodbu z níž jsem výtahem sjela do obýváku. Byla tam Natasha, Stark a Steve. Pepper, která seděla na barové židli u pultu, který navazuje na kuchyňskou linku jsem si všimla až později. ,,Dobré ráno." Všiml si mě Zmrzlík. ,,Dobré." Odpověděla jsem mu a vydala se za Pepper. ,,Jak ti je?" Sedla jsem si vedle ní s menším úsměvem. ,,Asi mi vybuchne hlava." Podívala se na mě. ,,Uvařila bych ti nějakou polévku, ale když jsem to zkoušela naposledy mé veledílo mi zničili hasiči. Prý není normální, aby nudlová polévka flambovala. Já si ale myslím svoje." Pepper se okamžitě začala smát. ,,Jak se ti prosím tě povedlo zapálit polévku?" Chechtala se. ,,To ty nudle," Bránila jsem se. ,,Pepper já asi už půjdu. Mám ti něco přinést?" Zvedla jsem se ze židle. ,,Ne, ne díky. I když si ze včerejška moc nepamatuju, užila jsem si ho." Usmála se na mě. ,,Jo to já taky, měj se." Pokynula mi hlavou a přijmula navlhčený hadr co ji podával Stark. ,,Díky za pokoj." Otočila jsem se ještě na Starka. ,,To nic nebylo." Přikývla jsem. Tahle konverzace se mi zdála dost trapná. Teda jestli to byla konverzace. ,,Tak...já půjdu." Otočila jsem se a vydala se k výtahu, kterým jsem sjela dolů kde pořád stálo mé auto, kterým jsem se okamžitě vydala domů.

Pohled Tonyho:

,,Jarve, najdi mi číslo na Alen Orton." Rozkázal jsem UI hned co jsem vešel do dílny. ,,To bohužel nepůjde, pane." Ozvala se odpověď, která mě donutila se zamračit. ,,Jak jako nepůjde?" Ihned se objevil hologram s fotografií Alen. ,,Alen Miriam Orton totiž před deseti lety zemřela." Koukal jsem na to jako na zjevení. Co je to za kravinu? Musel jsem si sednout. ,,Jak jako zemřela?" Dostal jsem ze sebe. ,,Byla zastřelena v obchodním centru v Moskvě." Před deseti lety? Kde teda byla Max? Kdo ji vychovával?

Pohled Max:

Konečně jsem přijela domů. Auto jsem nechala v dolních garážích a po schodech jsem se vydala do mé obytné části domu. Okamžitě jsem zamířila do koupelny, kde jsem se znovu vysprchovala. Líčení jsem si odlíčila a zalezla do šatny. Vzala jsem si bílé krátké tílko a černé tepláky s vysokým pasem od Adidas.

⍟︎⍟︎⍟︎

Už dvě hodiny sedím v dílně u mě doma. Napadla mě ohromná věc. Mám tu i pár motorek, tak mě napadlo je poupravit. Je samozřejmost, že už dávno v sobě mají Summer, ale co takhle vložit do nich pár zbraní, také bych chtěla docílit i chvilkového nepůsobení gravitace, ale o tom musím ještě popřemýšlet. ,,Slečno, máte hovor." Ozvalo se zničehonic dílnou. ,,Kdo opět požaduje mé služby?" Povzdechla jsem si řečnicky a ruce od motorového olej si utřela do hadru. ,,Slečna Potts." Dostalo se mi odpovědi. ,,Tak to přijmi." Mávla jsem nad tím rukou. ,,Ahoj Max, promiň mi, že volám, ale chtěla jsem se tě na něco zeptat." Ozval se po celé místnosti hlas blondýnky. Mluvila s opatrností v hlase, ale já tomu nějak nevěnovala pozornost. ,,Ahoj. Tak se ptej." Odpověděla jsem ji, ale pohledem jsem dál přejížděla hologram celého stroje. ,,No, včera, teda co si pamatuju, jsme se nějak nedostali k tomu, jak se má máma?" Zastavila jsem se v pohybu a zkrabatila obočí nad její zvláštně položenou otázkou. Upřímně na to se včera už v podnapilém stavu ptala, ale já z toho dokázala vybruslit. ,,Ale tak znáš to, dost práce." Posadila jsem se do křesla na kolečkách ke stolu se třemi hologramovými obrazovkami počítače. ,,Chápu. A co, že ti najednou dovolila odjet do Ameriky?" Tak jo tohle mi na Pepper nesedí. Ledaže by u ní někdo seděl a diktoval ji otázky na mě. ,,To je výslech?" Ovšem, že je to výslech a ovšemže odpoví NE. Je to jako nepsané pravidlo, jak odpovědět na tuto otázku. Ve většině případech je odpověď ANO jen jedna ku padesáti. Vyslýchají vás rodiče, učitelé, kamarádi, záchranné složky a snad všichni by vám na tuto otázku odpověděli "Ne my pouze zjišťujeme informace o tomto problému." Jo možná jiným slovosledem, ale chápeme se. ,, Ne ovšem že ne. Jen mě to zajím......" Najednou byla ale přehlušena jiným, mě moc dobře známým, mužským hlasem. ,,Tak dost. Dej mi ten telefon." Zaslechla jsem ho říkat blízko Pepper. ,,Tony, přestaň!" Ovšem tahle věta jí byla houby platná. ,,Tak poslouchej, mladá dámo, okamžitě nám vysvětli tuhle situaci. Proč jsi nám neřekla že je Alen mrtvá?! Proč mi o tom nikdo nedal vědět?! Kdo tě vychovával?! Kde jsi?! Jak je možné, že jsi ředitelka firmy na zbraně a elektoniku, když ještě nejsi plnoletá?! Jak je možný, že jsi včera nebyla opilá?! To si myslíš, že jsem naprostej vůl a nezjistil bych to?!" Řval do telefonu, zatímco já nad ním protáčela oči. Trochu se nám to začíná komplikovat. Když už chvíli mlčel rozhodla jsem se trochu bodnout do vosího hnízda, tak jak to mám v povaze. ,,Už jsi skončil?" Vím, že naštvanýho člověka vytočí mnohem víc, když na něj mluvíte s klidem a jste nad věcí a právě proto, to často používám. ,,Co si o sobě sakra myslíš? Takhle se mnou mluvit nebudeš! Sbal si svoje věci, ať už jsi, kde jsi a do hodiny naklusej do Avengers Tower. Budeš tu do jednadvaceti bydlet, ať tě mám pod kontrolou!" Co si já myslím?! Co si myslí on? Celý život jsem mu ukradená a teď chce abych u něj bydlela. ,,Tak na to zapomeň!" To bylo poslední, co slyšel. než jsem mu to položila.