Učitel | Changlix au ✓

5.

Ráno bylo překvapivě chladněji, a tak dlouhé kalhoty a nějaká mikina byly na místě. Všichni tři se za tichého rozhovoru dostavili ke koleji a po průchodu kolem takzvané vrátnice došli až ke dveřím, ze kterých po zaklepání vystrčil hlavu nejmladší.
„Ahoj! Mí spolubydlící jsou už pryč," věnoval všem úsměv. Chan bez váhání rychle mávl rukou svým kamarádům, než prošel kolem mladšího a zavřel dveře se slovy: „Sejdeme se ve třídě!" Jisung s Changbinem šli tedy sami.

„Hele! To je ten... hm, Felix!" nadskočil blondýn a několikrát udeřil do ramene staršího.
„Au," simuloval bolest, „tos nemusel. Ale jo, je to on." Šedovlásek bez váhání přiložil prsty na blondýnovo čelo a poměrně silně jej cvrnknul.
„Au! Hyung!" zamračil se, chytaje se za bolavé místo. Straší se pouze smál, dokud oba nezaregistrovali přítomnost osoby před sebou.

„Um, ahoj," pozdravil je svým hrubým hlasem nově příchozí, kterého bezpečně rozeznali.
„A-" zarazil se Ji a s prosbou o pomoc se podíval na chlapce se stříbrnými vlasy, který však pouze pokrčil rameny na znamení, že ani on sám neví, „hoj?" Bin mohl vidět tu nejistotu v jeho obličeji, zda-li praktikanta neurazil. To však podle jeho oslňujícího úsměvu nehrozilo.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli nevíte, kde je Chris?" Dlaně, zaťaté a schované v rukávech svetru, měl přiložené na hrudi a spodní ret si neustále nějakým způsobem žužlal a okusoval, čímž jen zdůrazňoval svou nervozitu. A Binovi to přišlo neskutečně roztomilé.

„Jo, on je..." opět mu věnoval ten pohled.
„Je teď u kamaráda," dokončil větu starší, čímž si vysloužil obrovský úsměv od Jisunga plný vděku.
„Aha, dobře," odpověděl s pokýváním hlavy praktikant, „tak děku-"
„Tady!" Felix se podíval za dva skřítky, kteří byli nyní také otočení a pohledem pozorovali bělovláska.

„Ahoj!" vyplivl zadýchaně a zapřel se o kolena, snaže se chytit dech.
„Ahoj!" usmál se ještě více Lix, než se s Chrisem začali bavit s bolestivým australským přízvukem.
„Taky si teď připadáš, že vůbec neumíš anglicky?" Changbin se ironicky zasmál hlasitěji, než by sám chtěl, a získal si tak pozornost nejen těch dvou protinožců, ale i pár lidí okolo.
„Jen teď? Já si tak připadám skoro pořád," řekl už normální hlasitostí.

„Jak si pořád připadáš?" Chan se na něj zmateně koukal, stejně jako Lix, naopak Jisung se mohl potrhat smíchy nad výrazy ostatních.
„Nijak. Nerad kazím váš rozhovor, ale za chvíli nám začíná přednáška," řekl s nečitelným výrazem, zatímco periferním viděním zachytil Felixův zvědavý, možná spíše zkoumavý pohled. Ještě před chvílí se smál, tak proč přestal?

„Oh, to je fakt. Máš čas mezi půl dvanáctou a půl jednou? Máme volno," zeptal se vesele Chris, chlapec s růžovými vlasy ještě veseleji kývaje na souhlas.
„Skvěle! Tak u automatů?" Felix se zamyslel, při čemž se zamračil a látku svetru zmáčkl mezi prsty ještě silněji.

„Aby ses tady na místě neroztekl," zašeptal Jisung do ucha staršího, který ač neměl čitelný výraz, jeho oči změkly stejně, jako když pozoroval něco roztomilého. Například housenky.
„Jo! Už vím, kde to je." Felixovi se opět vrátil úsměv. Všichni se rozloučili kromě Bina, který opět nic neudělal ani neřekl.

„Proč musíš pro všechny nové lidi vypadat tak nesympaticky?" řekl mu na oko vyčítavě Jisung, jakmile byli z doslechu pro praktikanta.
„Jo, proč?" přidal se Chan. „Proč musíš děsit lidi, i když jsi ve skutečnosti malý cukřík?" Changbin udělal znechucený výraz.
„Tak to jsi neřekl."
„Představ si, že řekl," zákeřný hlas nejstaršího kontrastoval s jeho mile vypadajícím úsměvem.

„Hej, není to divné, že budeme trávit čas s naším učitelem angličtiny?" přerušil je Jisung svou otázkou, která byla poměrně namístě.
„Zaprvé to není učitel, ale pouze praktikant. Zadruhé je stejně starý jako ty a mladší než my dva s cukříkem," Changbin po něm hodil pohled, zda-li to opravdu myslí smrtelně vážně, „a zatřetí je stejně jako já z Austrálie, takže i kdybych měl dostat trest, hodlám to risknout!"

◈

Kromě přednášek, u kterých se šedovlásek snažil vynaložit maximální úsilí a pochytit co nejvíce věcí, chlapec stále přemýšlel nad kočičkou a komu asi patří, také nad housenku, zda-li ji i dnes najde, a konečně nad chlapcem, jehož řeč těla z něj dělala roztomilé stvoření ve chvílích, kdy byl nervózní.

Slunce zalezlo za mraky, a tak se z minuty na minutu třída ponořila do přítmí, avšak během dalších několika minut bylo znovu přítomné a Changbin litoval, že si sedl hned k oknu. Tak to probíhalo celou dobu, nebudeme-li počítat ještě otravnější věc než sluneční paprsky, a to Jisunga, který byl dnes obzvláště živý.

„Jdeme?" No, a pak tu byl dnes také další živý tvor, jenž byl výjimečně aktivní i přes den, a ne pozdě v noci.
„Jo." Přehodil batoh přes rameno žlutovlásek a oba se otočili na Bina, který s úsměvem kývl.
„Mimochodem nezapomněl jsi na Jeongina?" Chan se zatvářil dotčeně nad Jisungovou otázkou.
„Ovšem, že ne! Felix ví, že půjde s námi můj kamarád." Changbin mohl vidět smutný úsměv na jeho tváři a vůbec se mu nedivil.

Slovo kamarád bylo mnohem bolestivější, než by někdo mohl tušit, a proto ho soucitně chytl za rameno.
„Nah, dost té deprese. Jo, je to na nic, ale my s tím nic neuděláme, tak si pojďme alespoň užít čas s novým člověkem, který vypadá mile!" zajásal Jisung, zatímco šel pozadu, aby jim mohl vidět do tváří. Ty se po jeho projevu uvolnily a opět vypadaly vesele, stejně jako rozhovor, který vedli až k automatům, kde seděl chlapec se zářivými vlasy v odstínu meruňkové.

„Ahoj," řekl Chan sladce. A Jeongin tomu svým stejně sladkým úsměvem nepomohl.
„Taky chytáš cukrovku?" zašeptal Bin. Jisung si pobaveně odfrkl.
„Chytám? Ty ji ještě nemáš? Závidím," jeho odpověď rozesmála staršího, kterému se zvláštně zkřivil obličej.

„Proč máš tak divný úsměv?" podivil se Ji, jehož obličej byl nyní také zajímavě pokřivený, avšak ze zmatení, nikoliv pobavení.
„Divný?" Changbin na něj překvapeně koukal a očima se jej tázal.
„On není divný, jen je..." Bělovlásek se snažil najít správná slova, v čemž mu jeho přítel mile rád pomohl.
„Na tvém obličeji vypadá nepřirozeně," dokončil tu větu nejmladší.

„Um, ahoj?" všichni se otočili ke vchodu, kde stál Lix s úsměvem, díky kterému šly vidět jeho zuby a jeho ruce byly opět zaneprázdněny žmouláním lemů rukávů.
„Ahoj! Tak ty jsi ten praktikant, o kterém všichni mluví? Jsem Jeongin, Chrisův přítel!" řekl vesele, než mu úsměv zamrzl.
„Jo, ale je i náš přítel! Chan nás seznámil," zachránil to Jisung, „jsem Jisung, kdybys zapomněl." Věnoval mu svůj široký, dásně ukazující úsměv.

„Pamatuju," kývl a konečně si k nim přisedl, „a ty jsi..." Felix se zarazil a opět se zkoumavě zadíval na chlapce se stříbrnými vlasy, který koukal k oknu.
„Hej!" dloubl do jeho žeber Chan, čímž vyvolal řetězovou reakci groteskních pohybů, a dokonce i jeden vtipný zvuk.
„Co?" zeptal se polekaně, pohledem cestuje po všech svých kamarádech. A Felixovi. Chris si dlouze povzdechl.

„Tohle je Changbin."
„Ahoj," usmál se s úklonou. Felix mu ji opětoval, než na něj začal mluvit Chan australskou angličtinou, čímž byli ostatní ponecháni svému osudu bavit se spolu. Ne, že by jim to vadilo.

◈