18.

888 111 32
                                    

Changbin seděl nad skripty a snažil se získat co nejvíce informací. Chan i Jisung byli venku, jeden se svým přítelem, druhý se svým budoucím. Dlouhý povzdech opustil jeho rty, jak se snažil zapamatovat si text. V obýváku hrál na reproduktoru Zico na skoro nejnižší hlasitost, tóny Human vyplňující ticho. Šedovlásek se chytl za hlavu a zády spadl na matraci.

Venku zase pršelo, čímž celé město působilo pochmurně. Listy už začaly padat, a tak se nasáklé vodou povalovaly všude možně, a s každým krokem vytvářely čvachtavý zvuk. Díky nim bylo na některém povrchu možné i uklouznout. Lidí na ulicích ubývalo, avšak i přesto bylo možné pozorovat všemožně barvené deštníky, jako by někdo do stavebnice vysypal lentilky, na které se neustále snášel déšť. Ani ptáci nelétali, pouze seděli na stromech a svým bystrým okem pozorovali dění okolo.

Jeden takový seděl nyní i na parapetu a nahlížel do pokoje se světle azurovými stěnami a bílým stropem. Podlaha ze smrkového dřeva v tomto počasí pouze dodávala efekt chladu a prázdnoty bytu.

Changbin zíral do zdi vedle okna po jeho pravé straně, nevnímaje úsměv, když si vzpomněl na výraz chlapce, jehož dotek rtů stále cítil na těch svých, pocit mrazení si nacházející cestu do jeho páteře. Naopak příjemné teplo se usadilo do jeho tváří a hrudi, jako když se člověk napije sladkého, čerstvě připraveného čaje po dlouhé procházce v mrazivém počasí. S těžkým výdechem zavřel oči a hlavu otočil čelem ke stropu. Mrzelo ho, že chlapce již delší dobu neviděl.

Tlumené klepání jej donutilo otevřít oči a otráveně se za doprovodu stařeckých zvuků vyškrábat na nohy a dojít ke dveřím, za kterými jej čekalo překvapení. Felix se nervózně usmál, v ruce žmoulaje látku, jenž starší rozeznal jako své velké triko na spaní, které půjčil Lixovi. Bin nevěděl, co v takové situaci dělat. I přes Lixovu přítomnost v jeho hlavě to byl ten poslední člověk, kterého by zde čekal.

„Ahoj," usmál se svým kouzelným úsměvem, čímž k němu donutil i staršího. Ten mu kývl na pozdrav.
„Co tady děláš?" Jeho jemný hlas nikterak nenarušil klidnou atmosféru.
„Chtěl jsem ti vrátit triko," pozvedl ruku s kusem látky, než jeho oči padly na chlapcovu hruď, na níž se vyjímal nápis Gucci, „a taky jsem si přišel pro mikinu." Chlapce se stříbrnými vlasy pozvedl obočí.

„To myslíš mou novou mikinu?" Pronesl to povýšeným, skoro až pyšným hlasem. Jeho výraz vypadal dotčeně, že mu chce mladší jeho nový přírůstek do šatníku vzít. Neměl ho sice dlouho, ale i tak si jej již stihl zamilovat.
„Ano, tvou novou mikinu," pokýval s ironickým úsměvem hlavou. Bin uraženě pohodil hlavou a odsekl.
„Css, ale já už ti na oplátku něco dal!" řekl uraženě. Felix se na moment zarazil, než se jeho sebevědomí dostalo k velení.

Lhostejně pokrčil rameny a ušklíbl se.
„To bylo pouze za to triko, za mikinu jsi mi ještě nic nedal." Felixův výraz byl sebevědomý a sexy, že v tu chvíli opravdu staršímu připomínal toho populárního kluka, který spí s každou. On sám se musel napomenout, aby se neculil. Místo toho i on lhostejně pokrčil rameny a pokynul hlavou do útrob bytu, odstupuje ode dveří, aby mladší mohl projít.
„Tak pojď dal."

Zatímco se Felix vyzouval a odkládal si bundu, Changbin postavil vodu a připravil dva hrníčky, jeden se zeleným čajem.
„Dáš si kávu, čaj, kakao nebo jiný teplý nápoj? Určitě jsi zmrzlý a já nechci, aby to studilo," křikl s odzbrojující upřímností, díky které se chlapec s červenými vlasy zastavil v pohybu a s obočím až na temeni se na něj podíval. Rychle se však vzpamatoval a pokračoval v jejich hře; to si alespoň on myslel.

„Ale no tak! Když já ti chtěl způsobit mrazení v zádech, jak to teď mám asi udělat?" zeptal se zklamaně a posadil se za kuchyňský ostrůvek, ruce pokládaje na něj.
„Tak se holt budeš muset snažit. A stále jsi neodpověděl." Starší stál na druhé straně a pozoroval mladšího, čekaje na odpověď. Na chvíli bylo opět slyšet jen hudbu z reproduktoru. BigBang z písní FXXK IT opět doplňovali deštivou atmosférou.

Felix přešel k němu a opřel se o linku bokem, jednu nohu dávaje přes druhou. Bin trpělivě čekal na odpověď, které se mu stále nedostávalo, zato dostal něco, co rozhodně nečekal. Během vteřiny se mladší přisál na jeho rty, rukama je uvězňuje mezi svým tělem a linkou. Starší se rychle chytil a byl to on, kde se ujal vedení. Prudce popadl chlapce za límec a přitáhl si ho ještě blíže, dravě pronikaje jazykem do chlapcových úst. Felixovi se rozklepala kolena, a tak své ruce přesunul kolem jeho krku, čímž jej objal.

Oba po chvíli začali z těžka oddechovat a fuňet, až se nakonec odtáhli, stále zůstávaje ve stejné pozici. Starší překvapeně koukal na mladšího, který mu s opuchlými rty a pomalu se tvořícím úsměvem pohled oplácel.
„Huh?" Changbin mu věnoval tázavý pohled, nakláněje při tom hlavu na stranu.
„To je za tu mikinu," ušklíbl se, než si rukou projel vlasy, dávaje je tak z čela pryč.
„A ke tvé předchozí otázce... dám si čaj – nějaký červený, děkuji," usmál se jako by nic a vrátil se na své místo na druhé straně pultu, vytvářeje tak dojem, že se předešlá scéna nikdy nestala.

Jeho úsměv však rychle přešel v hlasitý smích, když Changbin udělal hraný výraz překvapení, jenž byl přitažený za vlasy. Skoro to vypadalo, jako by pusou chytal mouchu.
„Vážně?! Červený?!" vyhrkl šokovaně s očima upřenýma na vlasy druhého. Felix ani nevěděl, proč to udělal, ale smíchy málem spadl.
„Ty jsi příšerný herec."
„Já vím, děkuji." Uklonil se jako baletka, rukama si chytaje svou imaginární sukni.

„Jak můžeš být tak sladký a zábavný, když na prvním setkání jsi vypadal, že bys někoho nejraději zabil?" vyřkl svou myšlenku nahlas. Jako odpověď dostal pouze pokrčení rameny, než mu starší předal odblokovaný mobil.
„Pusť si tam, co chceš. A klidně si sedni na gauč, je zatím udělám ten čaj," usmál se na něj. Felix sice pokýval hlavou, i přesto však zůstávaje na židli v kuchyni.
„Je tam venku moc zima?" zajímal se starší. Oba tak zapředli konverzaci. A i když byl čaj hotový, ani jednomu se nechtěli hnout z místa, a tak jej popíjeli v kuchyni.

„Proč jsi teď vlastně nebyl večer nakupovat?" zeptal se z ničeho nic, čímž mladšího zarazil. Changbin trpělivě pozoroval chlapce, jak zírá do hrnku. Starší nebyl blbý. Věděl, že to má co dělat s jeho poslední návštěvou v kabinetu, ale po scéně, která se odehrála u dveří, a především před chvílí, si byl jistý, že to mladšímu nepříjemné nebylo. Neviděl proto důvod, proč by se mu stranil.

„Já si myslel, že to bude divné?" podíval se ustrašeně Binovi do očí. Ten zmateně semkl obočí, než jeho výraz vystřídal překvapený a na rtech se usadil úsměv.
„A přijít až ke mně domů není?" Felix otráveně zasténal a zaklonil hlavu dozadu.
„Já vím! Ale když já měl pocit, že bych měl něco udělat," řekl upřímně a frustrovaně se chytil za vlasy. I na jeho tváři však hrál úsměv; pitomý a šťastný.
„Jsem rád, že jsi přišel," uklidnil ho, než vzal prázdný hrnek a spolu s tím jeho je položil do dřezu, „a řekl bych, žes toho udělal víc než dost."

Mladší zčervenal odvrátil pohled. Binovi to přišlo roztomilé.
„Chceš se na něco podívat? Nebo musíš domů?" Felix se zamyslel, než s úsměvem zakýval.
„Rád se na něco podívám."

„Huh?" Chan nahlédl do obýváku, kde viděl pouze puštěnou televizi. Stále ještě zmatený obešel pohovku, aby ji vypnul, pociťuje nepříjemný pocit. Když se však začal rozhlížet po ovladači, málem ho kleplo, jakmile konečně zaregistroval dvě těla. Felix ležel hlavou na Binově hrudi a oba ho pozorovali.

„Co to má být?!" zeptal se vystresovaně s rukou na srdci bělovlásek.
„Koukáme na televizi?" zeptal se zmateně jeho spolubydlící, „Co jiného bys řekl, že děláme?"
Chan mu věnoval otrávený výraz, než radostně pozdravil Felixe.

Zatímco se ti dva bavili, Bin se rozhodl zkontrolovat mobil, což se ukázalo jako velice moudré rozhodnutí. Ležící chlapec se vylekaně posadil, když se starší rozesmál.
„Čtu si zprávy od Jisunga, jeho rande dopadlo velice dobře," obeznámil zbylé dva o situaci.
„Jo! Mně taky psal! Už se nemůžu dočkat, až dojde," řekl natěšeně Chan. Felix se na oba skřítky zmateně podíval.
„On měl rande? Prosím, řekněte, že s Minhem, prosím!" naléhal. Když oba přikývli, vydal jakési 'Aww' spolu s 'Cute'.

„Chceš tu zůstat na výslech, až přijde?" zeptal se jej šedovlásek.
„Samozřejmě!" zajásal, než se vrátil do předchozí polohy, tentokrát objímaje staršího, stejně tak i on jeho. Chris se pousmál, následně se vydávaje do koupelny.

Učitel | Changlix au ✓ Kde žijí příběhy. Začni objevovat