Učitel | Changlix au ✓

15.

„No ale to je náhoda! Zdravím, no ahoj. Jak se máš, taky tady chodíš na školu? Že mě to nenapadlo! To je taková náhoda, skoro osud!" Felix upřímně vážně nevěděl, čemu se divit víc; jestli jeho přítomnosti, nebo jeho špatnému hereckému výkonu. Právě když vycházel ze školy, zastavil jej druhý chlapec s tímto. Absolutně netušil, o co mu jde, a s každým dalším slovem to ani vědět nechtěl.

„Um, ahoj? Ano, chodím taky tady, jen na jinou fakultu... Proč tu jsi ale ty?" zeptal se podezíravě, v pravé ruce pevně svíraje popruh batohu, v levé konec rukávu červenočerného károvaného svetru, který dnes měl. Červené vlasy měl shrnuté do čela a celý jeho vzhled připomínal vzorného studenta. I Jisung musel uznat, že kontrast jeho oblečení byl vážně něco.

„No, šel jsem náhodou kolem," chlapec s červenými vlasy protočil očima nad jeho výmluvami, „a náhodou jsem tě viděl, tak jsem si řekl, že tě pozdravím." Starší se culil jako měsíček na hnoji, až mu šly kromě zubů vidět i dásně a jeho rty se zformovaly do srdíčka. Lix hned pochopil, proč se Minho v jeho přítomnosti neustále smál – bylo to nakažlivé.

„Ah tak, tak to potom jo, taky tě zdravím," zajásal a rozešel se ke koleji s Jisungem v patách. Po pár krocích se na něj zvědavě otočil.
„Um, potřebuješ něco?" Felix netušil, co by mohl starší chtít. Kromě prvního dne, kdy se sešli u automatů, kde se převážně bavil s Chanem, spolu strávili nějaký čas teprve včera.

„Ne... Ne, ani ne... Jen... Jen jsem si chtěl popovídat! Vypadáš jako strašně fajn člověk, a když pominu, že ještě dva týdny jsi v podstatě můj učitel angličtiny, tak nevidím důvod, proč se s tebou nespřátelit!" Felix vážně nechápal, o co mu jde. Celé tohle vystoupení mu připadalo až moc nepřirozené a násilné.
„No... Dobře?" uchechtl se nervózně. Ne, že by nechtěl poznat Jisunga líp, ale tohle všechno bylo prostě divné.

„Okay, hele, musí už jít, ale nechceš dneska přijít k nám? Bude tam Chan s Jeonginem, kteří, jak už víš, spolu chodí. Budu tam já, a dokonce i Minho!" Felixe konečně opustila nervozita a nepříjemný pocit, avšak jedna otázka utkvěla v jeho hlavě. I ta však hned odešla, jelikož on sám si dokázal odpovědět.

„Dobře, ale můžu až po půlnoci, nevadí?" zeptal se s nervózním úsměvem, protože by opravdu rád ostatní poznal mimo školu. Už předchozí dvě interakce mu stačily, aby věděl, že byli fajn, a to i Minho.
„Jasně! To už tam bude i Changbin!" rozzářil se Jisung, uvnitř však spřádaje plány na pomstu, s čímž mu teď Felix nevědomky pomohl.

Sung nebyl blbý, dokázal si dát dvě a dvě dohromady. Felixovy neustále pohledy na Changbina, který si jich absolutně nebyl vědom, a nyní i čas, který seděl s příchodem chlapce se stříbrnými vlasy. Vše nejen zapadalo do sebe, ale nyní především do plánu pomsty chlapce se svítivě žlutými vlasy. V duchu zajásal, zatímco na venek nedal znát víc, než nadšení z jeho kladné odpovědi. Rychle se s ním rozloučil a vydal se domů.

Felix na druhé straně nechápavě přemýšlel nad chováním staršího, ale nakonec to setřásl s úsměvem a nemohl se dočkat, až se s ostatními pozná zase o něco víc, především s jistým šedovlasým chlapcem s hrozivým výrazem a roztomilým úsměvem.

◈

Changbin s Chrisem zmateně došli domů, kde taky mladšího nenašli, což je vážně donutilo k nervozitě.
„Taky se ti dneska Jisung zdál více tichý?" promluvil Chan vyšším hlasem. Bin si odfrkl.
„Kdyby více, on byl tichý úplně!" Důraz na slovo 'byl' dodal větě větší spád. Changbin se šel převléct a Chan šel hrát auta. Sotva se za ním zavřely dveře, ty vchodové se otevřely.

„Kdes byl?!" křikl ze šatny.
„Něco jsem zařizoval! Dneska večer máme návštěvu!" zařval zpátky přes celý byt.
„Sakra, jsem se lekl, až jsem se málem naboural!" vyřkl Chan. Jisung se zarazil a podíval se na dveře od záchodu, odkud se klasicky ozývaly zvuky Chana, který závodil. Chvíli takhle přemýšlel, než se rozhodl to nekomentovat.

„Jaká návštěva?" zajímal se nyní převlečený do pohodlného oblečení šedovlásek.
„Klasika! Jeongin, Minho a později i Felix." Changbin se na něj překvapeně podíval.
„A ty jsi kde vzal odvahu pozvat k nám Minha?" Tahle otázka Jisunga donutila složit hlavu do dlaně.

„Vážně? Tohle tě zajímá?" zamumlal celý červený, což jen podnítilo staršího ve vyzvídání.
„Takže?" Jisung zrudl ještě víc a stále s rukou na obličeji zamumlal: „On se tak trochu pozval sám. Když se o tom dozvěděl, řekl něco jako že ví, jaké jsou u nás nepohodlné židle, tak přijde taky, abych měl něco pohodlného na sezení." To vyvolalo u staršího smích.

◈

Bylo půl jedenácté a obchod byl poměrně plný na tento čas. Zákazníky tvořili převážně mladí lidé kupující alkohol spolu s jiným nezdravým jídlem a pitím. Bin tak nemohl poslouchat svou hudbu a musel ji zeslabit, což mu zas tak nevadilo vzhledem k tomu, že kvůli práci neměl čas vnímat takové detaily. To platilo i o lidech, kteří přicházeli. Díky tomuto vytěsnění dění okolo z hlavy se tak překvapeně opět setkal v tváří tvář s mladíkem s červenými vlasy, černou čepicí, věští černou mikinou s velkým nápisem Gucci a tepláky stejné barvy.

„Dneska nějak napilno," neodpustil si poznámku Lix. Changbin jej chvíli pozoroval, aniž by si uvědomil s jakou náklonností. Felix si toho naštěstí alespoň částečně všiml, díky čemuž lehce zčervenal. Bin rychle odvrátil hlavu, aby naskenoval zboží, které ho překvapilo.

„Dva balíčky brambůrků a celá lahev coly?" Pozvedl obočí spolu s pravým koutkem, čímž se na jeho tváři objevil úšklebek.
„No? Nechci k vám přijít s prázdnou," usmál se nadšeně a trochu poskočil, jen nepatrně, avšak dost na to, aby to Bin zaregistroval a v duchu se rozplynul roztomilostí. Lix zaplatil a oba si začali povídat, zatímco Bin obsluhoval zákazníky. Bylo to příjemné, takto se rozptýlit. Ani jeden nevnímal čas, dokud se neozval Binův mobil.

„Ha! To je Jisung, prý „Kde sakra jsi?! Okamžitě sem naklusej, ti dva se chovají roztomile a Mino je MINHX, pls pojf sm!", asi začal panikařit, jak ho znám." Oba se museli zasmát zprávě, kterou žlutovlásek poslal, avšak oba se slitovali. Stejně byl čas zavírat, a tak šedovlásek zavřel asi o deset minut dřív, aby zachránil zadek svému spolubydlícímu.

„A vážně spolu ti dva nic nemají?" ujišťoval se neustále dokola Felix, aby mu Changbin neustále dokola říkal ne. Takto pokračovali až k bytu.

◈

„Kde jsi byl tak dlouho?!" vyjekl šeptem Jisung, který přiletěl ke dveřím jako pes, jenž celý den čekal na svého pána.
„V práci?" odpověděl iritovaně. Jisung jen něco zamumlal, než si všiml Felixe a vzpomněl si, proč tohle celé dělá. Jeho pozornost následně padla na nezdravé jídlo v jeho ruce.

„Oh, tos nemusel! Ukaž, dám to do kuchyně a Bin tě mezitím provede, že?" věnoval staršímu sladký úsměv s nevinným pohledem. Changbin to nijak nekomentoval, pouze pokrčil rameny a s milým výrazem se otočil na nadšeného Felixe.

Prohlídka proběhla rychle, v každé místnosti jen rychlá zastávka, dokud nedošli do jejich společné ložnice.
„O! Můj! Bože!" vyjekl Felix, jakmile spatřil poslední místnost, konkrétně jejich osobité stolky. Okamžitě se rozběhl k legu, se kterým si chtěl začít hrát, avšak jej zarazilo odkašlání. Když se otočil, ve dveřích hned za Binem stál Jisung s rukama na hrudi a mračil se. Felix udělal smutný kukuč, nad kterým se Bin rozplynul a Jisung pouze víc zamračil.

„Ne! Můj stolek! Žádná Hvězda smrti," pronesl přísným tónem, jako když chce dítě kreslit po důležitých papírech svého otce.
„Počkej," Felix šokovaně vykulil oči, „to má být Hvězda smrti?!" Šlo to slyšet až do obýváku, kde se všichni začali smát.

„Hvězda smrti, drak od zeleného Ninji a ještě mám pocit... policejní stanice Lego City." Chan musel překřičet ostatní, aby podal informaci o původu tohoto jedinečného nočního stolku osobitého charakteru. Kreativita autora byla patrná na umístění každé jednotlivé kostičky, s čímž si dával záležet, což taky trvalo nějaký ten čas. V průběhu stavby to však činilo komplikace kolemjdoucím v podobě strachu ze šlápnutí na materiál, především potmě v noci.

◈