Učitel | Changlix au ✓

16.

Felix dál pokračoval v prohlídce osobitých nočních stolku, stejně jako by se procházel v muzeu. Jeho pohled padl na kus zahradního nábytku bílé barvy.
„Oh, toto je také osobitý styl, jde vidět, že autor byl praktický, stejně jako člověk, který si jej pořídil. Taky jde vidět, že má rád jednoduché věci, pozoruhodné," chlapec s vlasy barvy krve pokynul rukou k židli s gesty průvodce, stejně tak i řečí.

Poslední na řadě byl kus nábytku náležící poslednímu obyvateli bytu se stříbrnými vlasy. Felix se pozastavil a následně nevěřícně vydechl. Pohled na krabici ho dodělal.
„Co je proboha tohle," poukázal na prázdnou krabici, na které ležel konec nabíječky a sešit.
„To je, prosím pěkně, můj noční stolek," řekl váhavě majitel za doprovodu smíchu ostatních.
„No, tak se na to podívejme," vydechl a znalecky přistoupil ke kusu kartonu, který byl v těchto končinách nazýván nábytkem.

„Tento noční stolek nesplňuje ani základní kritérium, a to býti nábytkem. Dále zde vidíme názorný příklad líného člověka, a to až do té míry, že si ani nedokázal sehnat alespoň tu blbou židli, jako tady mistr Bang Chan. Krabice je rovněž na místech poničená, rohy jako by je někdo ohryzal... možná ožužlal ze spaní?" Felix si chytl svou bradu mezi palec a ukazováček, zamyšleně zkoumaje rohy zblízka. To staršího urazilo.

„Css, já ti dám, takto mě obviňovat! Okamžitě ven z mé komnaty samoty a temnoty!" vykřikl, a pro vážnost dokonce ukázal rukou ke dveřím, kde se nyní mačkali Jisung s Chanem a Minhem. Jeongin jako jediný stál opodál, jelikož díky své výšce přes ně viděl. Felix se zatvářil smutně s úmyslem vyžádat si alespoň pár dalších minut v pokoji, aby si mohl všechno prohlédnout; ne že by tam ještě něco bylo. Changbin byl však neoblomný a ani smutný ksichtík mladšího na něj nezabral.

„Ne, ven!" řekl uraženě a dal ruce v bok, hlavu zvedaje nahoru, aby viděl mladšímu zpříma do očí.
„Jak tě má brát vážně, když tě z pohledu na něj začne bolet za krkem?!" vyjekl Minho, který toho hned litoval, když se na něj šedovlásek rozběhl.
„Ne! Bine! Nech toho!" Ostatní to sledovali pouze se smíchem, nyní všichni v obýváku, pohodlně usazeni na gauči.

◈

Changbin vražedně sledoval každý Jisungův pohyb. Mladšího dnes zřejmě posedl nějaký kříženec Amorka s ďáblem, protože to, co dělal, nebylo normální. Neustále nějak manipuloval se všemi, aby vždy on a Lix seděli spolu, a to i přes Chanovu mrtvolu – doslova.

Bělovlásek již deset minut ležel uraženě na zemi v kuchyni, kde se několik minut zpátky odehrála soutěž o nejrychleji přichystané jídlo za použití daných surovin: gumoví medvídci, jogurt, pudink, křupky, tyčinky, pepero a jarní cibulka. Když však Jisung, pro staršího záhadným způsobem, postavil Lixe vedle něj, a to i přes protesty od Chana, jenž tak nemohl být vedle svého přítele, Chan si jednoduše lehl na zem.

Následoval také úžasný nápad podívat se na film, kdy se Jisungovi povedlo posadit mladšího chlapce s červenými vlasy na Binův klín. A nejhorší nebylo to, že Bin netušil, jak to udělal, ale že on sám si toho všiml asi patnáct minut před koncem.

A pak samozřejmě jistá chytrá hlava se žlutými vlasy navrhla alkohol. A Changbin přísahal, pokusí-li se ještě o něco, tak nejen že to zaregistruje včas, ale především mladšího následně opije tak, aby nevnímal a uloží ho vedle Minha i s rizikem, že ho mladší ráno pozvrací. To se naštěstí nestalo, jelikož nebylo tolik alkoholu, nikdo nebyl tak opilý, maximálně v náladě, a především se ukázalo, že i Felix toho měl dost.

Po poklepání na rameno se šedovlásek otočil na pihatého chlapce, který se naklonil k jeho uchu a zašeptal: „Co bys řekl odplatě?" Changbin měl silné nutkání nějak, absolutně jakkoliv reagovat na hlas druhého, ale toto nutkání ovládl a místo toho v klidu odpověděl: „Si piš!" Nyní to byl mladší, kdo se musel ovládnout.