Má Těhotná Sousedka (chystaná korekce)

Střetnutí reality s Leem Jyennem

Pomalu se blížil podvečer. Flynn se konečně po druhé vrátil a už se připravovali na poslední závěrečné balení věcí, které se nacházely v koupelně a kuchyni. Kaylee už bylo mnohem lépe než ráno, a tak už seděla na vyhřívané podlaze v koupelně a do kartonové krabice skládala všechny možné barevné heboučké ručníky. 

„Kaylee?" ozval se z ničeho nic Flynn, který znovu svérázně vpadl do bytu. Začínal být mírně unavený z toho neustálého nošení všech možných krabic, které nebyly nejlehčí: „Kay kolik toho ještě bude? Myslím, že jsem si nějak namohl záda, a navíc vůbec necítím ruce."

Když za ní došel až do koupelny, tak se okamžitě svalil vedle ní na podlahu, natáhl se na záda, aby si je ohřál, a hlavně pořádně narovnal. Poté si hlavu podepřel rukou a zadíval se na Kaylee, která se plně věnovala různým šampónům, které měla ve skříňce pod umyvadlem.

„Už toho moc nebude - tedy myslím. V téhle krabici jsou jen ručníky a osušky. Tady dám věci ze skříňky a koupelnu mám sbalenou celou. Už nám bude chybět jen kuchyně, ale tam toho moc nemám. Řekla bych, že tohle bude poslední, co domů povezeme. a to už bych vlastně mohla jet s tebou ne?" řekla posledních pár slov možná až moc potichu a čekala na jeho reakci.

Flynn na to nijak nereagoval, jen pokýval souhlasně hlavou. Postavil se zase na nohy a znovu se podíval na Kaylee, která akorát popisovala zavřenou a zalepenou krabici. Poté se velikýma psíma očima podívala na Flynna a ten samozřejmě pochopil. Chytil její natažené ruce a opatrně jí vytáhl na nohy. Pak už každý vzal jednu krabici, kterou společně následně odnesli do předsíně, odkud si vzaly další prázdné krabice a přesunuli se do kuchyně.

Kaylee se spokojeně usadila na barovou židličku a radila Flynnovi, co jí má z jednotlivých poliček podávat. Nakonec měla opravdu pravdu. Z kuchyně si toho odnesla málo a všechno se jí to krásně vešlo do jediné krabice, kterou ani neměla celou plnou.

„Hele, ale víš co? Chci ten kávovar!" pronesla najednou Kaylee, když se zadívala na přístroj naproti sobě. Nedokázala si představit, že by si musela kupovat nový. Hlavně nevěděla, jestli tenhle vůbec ještě vyrábí. Milovala na něm jeho vady a ty věci, které s ním byly spojené - hlavně s ním uměla zacházet a představa, že by se musela učit s něčím novým se jí vůbec nelíbila.

„Co? Chceš mu jen tak ukrást jeho veliký kávovar?" zeptal se jí překvapeně Flynn, který zrovna pokládal krabici na zem, když se na ní otočil a všiml si toho zamilovaného pohledu, který Kaylee na kávovar upírala.

„Technicky vzato to vůbec krádež nebude; neříkej tomu tak! Není tady víc jak půl roku, nechal mě tu, vzpomínáš? Já mám na něj vlastně právo. Ano, ber to jako takové odstupné," pronesla Kaylee a máchla rukou, když se pustila do pokračování: „On ho stejně nikdy moc nepoužíval. Je to penalizace za to, že opouštím tenhle byt a nechávám mu ho!"

Znovu se na Flynna moralistu podívala svýma velikýma psíma očima, kterým prostě nikdy nedokázal říct ne. Pak se Kaylee znovu ozvala: „Ale jestli ho chceš ty, tak si ho klidně vezmi!"

„Já ho nechci. Kafe je z toho dobrý, ale to si k tobě radši na jeden šálek přijedu, než abych si bral celý stroj," zasmál se na ni a pustil se do odpojování přístroje, aby ho později mohl odnést.

Poté už se konečně pustili do odnášení věcí do auta. Netrvalo jim to dlouho a Flynn zavíral kufr plný kartonových krabic. Podíval se na Kaylee, která stála na parkovišti a hleděla před sebe do prázdna. Myslel si, že přemýšlí o tom, jestli tu radši nezůstane, ale to byl na omylu. Kaylee kontrolovala, jestli má všechno, aby se sem už nemusela vracet. Flynn k ní tedy pomalu přistoupil a jemně jí položil pravou ruku na rameno: „Děje se snad něco?".

Možná od ní opravdu čekal něco srdceryvného, ovšem to se spletl. Místo toho jen vytřeštila oči a skoro až vykřikla: „Sakra, nechala jsem si nahoře kabelku. Počkej tu na mě, hned jsem zpátky!"

Než na to Flynn stačil něco říct, tak už Kaylee razným svižným krokem vyrazila do výtahu, který se za ní hned zavřel. Flynn tam jen tak postával, koukal okénkem do auta, když tu mu došlo, že určitě neodvezl Kayleen cvičební míč.

Svraštil čelo; bylo mu jasné, že ho tam chtěla nechat úmyslně. Samozřejmě na nic nečekal a vydal se rovnou za ní. Míč bude rozhodně potřebovat a věděl, že když ho tu teď nechá, tak bude pak strašně těžké ho dostat k ní domů. Kdo ví, kdy si na to on zase vzpomene. Bude lepší, když se pro něj vrátí rovnou.

Akorát otevíral dveře bytu, kde Kaylee stála uprostřed místnosti, když do garáží přijela černé auto. Chvilku na ní jen tiše koukal a poté se ona konečně ozvala: „Už bychom měli jít. Začíná to být těžší, než jsem si původně myslela."

Flynn tiše kývnul na souhlas, sledoval, jak míří k němu, když se oba zastavili na chodbě. Kaylee se zastavila těsně před ním, podívala se do těch jeho hlubokých olivových očí a s vážným výrazem se ho zeptala: „Přespíš tam dnes se mnou že? Charlotta tam taky bude spát a bude tam i James. Uděláme takový menší uvítací večírek."

„Dobře, ale vezmu s sebou i Dustyho. Ještě tam nebyl a nechci ho doma nechávat přes noc samotného," řekl své podmínky Flynn, Kaylee kývla na souhlas a už se společně cpali do jeho bytu. Flynn si hodil nějaké věci do batohu a Kaylee si u něj skočila na záchod. Od začátku pátého měsíce měla dost citlivý močák.

Zrovna opouštěli jeho byt, Kaylee se zrovna smála tomu, co jí Flynn řekl, když najednou zahlédli někoho stát naproti nimi ve dveřích od vedlejšího bytu. Oba se rychle zarazili a upřeně hleděli do těch známých chladných modrých očí.

„Leo?" dostala ze sebe nakonec tichým nevěřícím hlasem jako první Kaylee.

Leo Jyenn tam teď stál v celé své kráse. Vypadal mnohem lépe, než si ho původně pamatovala, mnohem lépe než ten den, kdy jí odkopl jako by snad byla něco rozbitého; ten den, kdy jí prostě odešel ze života. Jeho pleť byla jemně opálená, bradu měl mírně zarostlou a postavu urostlejší. Nejspíše na sobě v Evropě pracoval. Blond vlasy měl rozcuchané. Bývala by mu je jako vždycky prohrábla rukou, aby mu je upravila - to by udělala kdysi. Teď už nemusela a ani vlastně nemohla.

„Kaylee?" vydechl potichu udiveně Leo, který neustále musela střídavě hledět do jejích oříškově hnědých očí a na její veliké těhotné břicho, které už za svou opravdu malou kabelkou schovat před ním nemohla.

To napětí, které mezi nimi najednou panovala, by se snad dalo krájet, jak bylo husté a hlavně nepříjemné. Flynn to jen s tichostí a překvapením pozoroval zpoza Kayleena ramene. V hlavě mu běželo snad milióny otázek, ovšem snad jen ta jedna byla pro něj nejzásadnější: Proč to Leovi trvalo tak strašně dlouho.