Mission failed

14.

Pohled Nishinoyi
Už je to nějaký den, co jsem v pohodě a tak jsem se rozhodl Sugovi říct, že jsem v pořádku. Teď jsem momentálně na cestě do jeho kanceláře. Zaklepal jsem a vešel. ,, Ahoj Nishinoyo, Co potřebuješ?" Zeptal se. ,, No ... já jen, že už jsem v pořádku a tak jsem se chtěl zeptat, jestli by nemohl přijet Asahi?" Prosil jsem. ,, Na tenhle týden pro tebe nemám naplánované žádné mise a tak může. Řeknu Daichimu ať ho přiveze." Řekl. ,, Děkuju" poděkoval jsem a objal ho. Suga je něco jako můj rodič. Od doby, co mě zachránil jako malého kluka, jsem vlastně svoje pravé rodiče neviděl. Posmutněl jsem. Pak mi došlo, že mi , ale nikdy nechyběli. Určitě protože se o mě staral Suga. Odešel jsem do svého pokoje a pak mě napadla otázka. Rychle jsem se rozběhl k Sugově kanceláři. Vešel jsem už pomalu. ,, Sugo, mám ještě jednu otázku" řekl jsem. ,, povídej" pobídl mě Suga. ,, Kde bude Asahi spát?" Zeptal jsem se. ,, Máme tady několik volných pokojů a tak by mohl být v jednom z nich." Odpověděl. Jenom jsem pokýval hlavou, že rozumím a odešel. Na pokoji jsem se nudil a tak jsem se rozhodl si jít něco zahrát. Šel jsem se podívat po Ryuovi, on má totiž v pokoji PS4, na které společně hráváme. Nenašel jsem ho a tak jsem se rozhodl, že mi musí vystačit hry na mobilu. Hrál jsem nějakou střílečku, je to úplně jiný než v realitě. Hrál jsem chvíli a uviděl z okna auto. Z toho auta vystoupil Daichi a políbil Sugu, který už na něj čekal. Suga mu ještě něco řekl. Potom nasedli do auta a odjeli. Svůj zrak jsem zase otočil na mobil s hrami.
Už je po páté hodině odpolední a Suga s Daichim jsou furt pryč. Když o tom tak přemýšlím - ne, na tohle vážně mysle nechci. Hned jsem tu myšlenku vypustil z hlavy. V tom jsem si všiml, že přijelo auto. Samozřejmě ve předu seděli Daichi se Sugou, ale v zadu taky někdo seděl. Byl to Asahi. Hned jsem letěl k východu.

Pohled Asahiho
Seděl jsem doma, když v tom mě začal zvonit mobil. Podíval jsem se, kdo volá a byl to Daichi. Zdělil mi, že Nishi chce, abych nějakou dobu ztrávil u karasuna na základně. Nishiho chci vidět taky a tak jsem si zbalil věci a čekal na Daichiho, který mě má odvézt. Pochvíli Daichi přijel i se Sugou. Jeli jsme docela dlouho. Zastavili jsme před velkou budovou. Daichi se Sugou začali vystupovat a tak jsem udělal to samé. Když jsem zabouchl dveře. Něco nebo někdo mě povalil k zemi. Podle malého tělíčka jsem poznal Nishiho.

Pohled Nishinoyi
Asahi vystoupil z auta. Já se rozeběhl a skočil mu do náruče. Spadli jsme na zem a tak jsem se mu omluvil. Zvedl jsem se a pomohl jsem Asahimu se taky zvednout. Pak jsme pobrali tašky a šli k pokoji určenému pro Asahiho.