Mission failed

17.

Pohled Nishinoyi
Ráno jsme se nasnídali. Při snídani jsem se zeptal. ,, Můžeme jet za Sugou?" Řekl jsem. ,, Chci s ním být, co nejdéle to půjde. Můžu tě vzít. Asahi chceš vzít taky?" Zeptal se Daichi. ,, Já .... eh" podíval jsem se na Asahiho prosebně. ,, tak jo" hlesl nakonec. Po snídani jsme se vydali do nemocnice. Daichi šel hned k pokoji Sugy a my šli za ním. Když jsme tam došli, ze dveří vyšel doktor, který nás k němu hned pustil. Daichi se ho ještě ptal, jak na tom Suga je. Vešel jsem a uviděl Sugu připoutaneho k nějakým přístrojům. Já si zatím sedl na židli, Asahi si stoupl za mě a položil mi ruku na rameno. Pochvíli přišel i Daichi, ten si sedl z druhé strany, uchopil Sugovu ruku a jemně jí držel. ,, Je v komatu a neví se, kdy se probudí a jestli vůbec. Utrpěl totiž hodně velká zranění." Řekl Daichi držící Sugovu ruku. Mě se do očí nahnali slzy. Kdybych šel sním, mohl bych ho ochránit. Kdyby jsem na jeho místě mohl být já. Kdyby.... To už mě Asahi objímal a já mu brečel do trika. Já vím, že teď hodně brečím. Taky mi to příjde divný, protože od doby, co jsem se Sugou tak jsem nebrečel, dokud jsem nepotkal Asahiho. Divné že? Možná ve mě vyvolává různé pocity. Nevím.

Pohled Asahiho
Nishiho jsem pevně držel v objetí. Najednou jsem zaregistroval pohyb Daichiho. Naklonil se k Sugovi a dal mu ruku na tvář. Pochvíli se Daichi zase odtáhl, ale to už jsem spatřil Sugovi otevřené oči. Daichi si toho všiml taky a jemně ho políbil na rty. ,, Tohle už mi nedělej" řekl Daichi. Nishiho jsem pustil a otočil na Sugu.

Pohled Nishinoyi
Asahi mě otočil na Sugu, přes slzy nic moc neviděl i tak jsem poznal, že Suga otevřel oči. On je v pořádku. Seskočil jsem ze židle a objal Sugu. Ano, jsem na něm strašně uplý, ale jak jsem říkal, je jako můj rodič a kdo by chtěl přijít o rodiče. Pustil jsem ho. Daichi zavolal doktora, ten ho prohlídl a pustil nás zpátky za ním. ,, Vypadá v pořádku, ale je možné, že protrpěl ztrátu paměti" trochu mě to zarazilo. Sedl jsem si na židli a svůj pohled upřel na Sugu. On se rozhlédl a pak jako by nad něčím přemýšlel. Nakonec něco řekl. ,, Promiňte, ale kdo vlastně jste?"